Finsko

Finská republika; Suomen tasavalta; Republiken Finland
vlajka	; znak
	Hymna; Maamme (finsky); V?rt land (?védsky);
Geografie
	百度在保障铁路沿线区域及节点城市发展需要的同时，也要保证铁路干线运营系统供需均衡，达到铁路干线投资效益最大化。 ; Poloha Finska
Hlavní město	Helsinky
Rozloha	338 145 km2 (65. na světě) ; z toho 9,4 % vodní plochy
Nejvy??í bod	Halti (1328 m n. m.)
?asové pásmo	UTC+2 (VE?); UTC+3 (VEL?, letní ?as)
Poloha	65° s. ?., 27° v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Po?et obyvatel	5 603 851 (114. na světě, 2023)
Hustota zalidnění	18,4 obyv./km2 (213. na světě)
HDI	▲ 0,942 (velmi vysoky) (12. na světě, 2021)
Jazyk	fin?tina, ?véd?tina, severní sám?tina, skoltská sám?tina, inarijská sám?tina, ru?tina, karel?tina, finská rom?tina, finská znaková ?e?, finsko-?védská znaková ?e?
Národnostní; slo?ení	89,8 % Finové, 10,2 % ostatní
Nábo?enství	k?es?ané 65,6 %, bez vyznání 33,6 %, ostatní 0,8 %
Státní útvar
Státní z?ízení	parlamentní republika
Vznik	6. prosince 1917 (uznána 22. prosince) (nezávislost na Rusku)
Prezident (s)	Alexander Stubb
P?edseda vlády (s)	Petteri Orpo
Měna	euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)	53 773 USD (16. na světě, 2024)
Giniho koeficient	26,6 (2023)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	246 FIN FI
MPZ	FIN (d?íve SF)
Telefonní p?edvolba	+358
Národní TLD	.fi
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové polo?ky.

Poslechnout si ?lánek · info

Tato zvuková nahrávka byla po?ízena z revize data 12. května 2017, a nereflektuje změny po tomto datu.

Více namluvenych ?lánk? ? Nápověda

Finsko,^{[pozn. 2]} plnym názvem Finská republika,^{[pozn. 3]}^{[pozn. 4]} je seversky stát v severní Evropě. Na severozápadě sousedí se ?védskem, na severu s Norskem a na vychodě s Ruskem, na západě s Botnickym zálivem a na jihu s Finskym zálivem oproti Estonsku. Vět?inu krajiny tvo?í rovinatá tajga a v ní více ne? 180 000 jezer a charakteristické nízké kopce;^[2]^[3] podnebí se pohybuje od vlhkého kontinentálního na jihu po boreální na severu. Finsko se dělí na 19 provincií, na plo?e asi 338 000 km2 ?ije 5,6 mil. obyvatel;^[4]^[5] je osmou největ?í zemí v Evropě a nej?id?eji osídlenou zemí v Evropské unii. Její hlavní a největ?í město jsou Helsinky, mezi dal?í vyznamná města pat?í Espoo, Tampere a Vantaa. P?evá?nou vět?inu obyvatelstva tvo?í etni?tí Finové. Laponsko na severu země je tradi?ní místo ?ivota Sám?. ú?edními jazyky jsou fin?tina a ?véd?tina; celkem 84,9 % obyvatel hovo?í prvním z nich jako svym mate?skym jazykem a 5,1 % druhym.^[6]^[7]

Finsko bylo poprvé osídleno po poslední době ledové asi 9000 let p?. n. l.^[8] Během doby kamenné vznikly r?zné kultury, které se vyzna?ovaly r?znymi styly keramiky. V době bronzové a ?elezné do?lo ke kontakt?m s dal?ími kulturami ve Fennoskandinávii a v Pobaltí.^[9] Od konce 13. století se Finsko v d?sledku severních k?í?ovych vyprav stalo sou?ástí ?védska. V roce 1809 bylo Finsko v d?sledku finské války odtr?eno od ?védska a stalo se autonomním velkokní?ectvím v rámci Ruského impéria. V tomto období do?lo k rozkvětu finského umění a za?alo se prosazovat hnutí za nezávislost. V roce 1906 se Finsko stalo prvním územím v Evropě, kde bylo uděleno v?eobecné volební právo, a prvním na světě, které dalo v?em dospělym ob?an?m právo kandidovat do ve?ejnych funkcí.^[10]

Po ruské revoluci v roce 1917 vyhlásilo Finsko nezávislost. Následujícího roku proběhla ve Finsku ob?anská válka, z ní? vy?li vítězně Bílí. Status Finska jako republiky byl potvrzen v roce 1919. Během druhé světové války bojovalo Finsko proti Sovětskému svazu v zimní válce a pokra?ovací válce a později proti nacistickému Německu v laponské válce. V d?sledku toho ztratilo ?ást svého území ve prospěch Sovětského svazu, ale zachovalo si nezávislost a demokracii. Finsko z?stalo a? do 50. let 20. století p?evá?ně zemědělskou zemí. Po druhé světové válce se rychle industrializovalo a vybudovalo vyspělou ekonomiku, to zemi umo?nilo dosáhnout celkové prosperity a vysokého p?íjmu na obyvatele.^[11] Během studené války Finsko oficiálně zastávalo politiku neutrality. Následně se v roce 1995 stalo ?lenem Evropské unie, v roce 1999 eurozóny a po ruské invazi na Ukrajinu vstoupilo v roce 2023 do Severoatlantické aliance.

Finsko je unitární parlamentní republika s prezidentem jako ceremoniální hlavou státu, zákonodárnym orgánem je jednokomorovy parlament. Je vysoce rozvinutou zemí, v indexu lidského rozvoje je na 12. místě. Finsko vybudovalo vyspělou ekonomiku se sociálním státem postavenym na severském modelu sociálního zabezpe?ení. Země dosahuje ?pi?kovych vysledk? v národních ukazatelích vykonnosti, v?etně vzdělávání, hospodá?ské konkurenceschopnosti, ob?anskych svobod, kvality ?ivota a lidského rozvoje. Finsko je ?lenem ?ady mezinárodních organizací, nap?. Evropské unie, eurozóny, schengenského prostoru, Severské rady, Severoatlantické aliance, a Organizace pro hospodá?skou spolupráci a rozvoj.^[12]^[13]^[14]^[15]

Název

Za nejraněj?í písemnou podobu jména Finsko jsou pova?ovány t?i runové kameny. Dva byly nalezeny ve ?védské provincii Uppland a je na nich nápis finlonti (U 582). T?etí byl nalezen na Gotlandu. Je na něm nápis finlandi (G 319) a je datován a? do 13. století.^[16] Jméno lze pova?ovat za p?íbuzné s názvem kmene Finns, ktery je zmíněn poprvé v datové době v roce 98 n. l. (sporny vyznam).

V ?e?tině se pro Finsko té? pou?íval název ?uchonsko.^[17]

Suomi

Jméno Suomi (finsky název Finska) má nejisty p?vod, ale kandidátem na p?vod je protobaltské slovo *?emē, které znamená ?země“. Kromě jazyk? blízkych k fin?tině (baltofinské jazyky) se tento název pou?ívá také v baltskych jazycích loty?tině a litev?tině. Alternativně bylo navr?eno indoevropské slovo *g?m-on ?mu?“ (srov. gótské guma, latinské homo), která byla vyp?j?eno jako *?oma. Slovo p?vodně odkazovalo pouze na historickou provincii Finsko a později na severní pob?e?í Finského zálivu, p?i?em? severní regiony, jako je Ostrobothnia, byly a? do pozděj?ího období vylou?eny. D?ívěj?í teorie navrhovaly odvození od suomaa (slatini?tní p?da) nebo suoniemi (slatini?tní mys), ale tyto jsou nyní pova?ovány za zastaralé. Někte?í vědci navrhli spole?nou etymologii se slovem saame (Sámové, fino-ugri?tí lidé z Laponska) a H?me (provincie ve vnitrozemí), ale tato teorie je nejistá.^[18]

Nejstar?í dochovalé pou?ití slova Suomi je z roku 811 v královskych letopisech Annales regni Francorum, kde je pou?ito jako jméno osoby spojené s mírovou smlouvou.^[19]^[20]

Pojetí

V nejstar?ích historickych pramenech z 12. a 13. století se termín Finsko tyká pob?e?ní oblasti kolem Turku od Perni? po Uusikaupunki. Tato oblast se později stala známá jako vlastní Finsko, na rozdíl od názvu země Finsko. Finsko se stalo bě?nym názvem pro celou zemi ve staletém procesu, ktery za?al, kdy? katolická církev z?ídila v Nousiainenu, v severní ?ásti provincie Suomi, misioná?skou diecézi mo?ná někdy u? ve 12. století.^[21]

Zpusto?ení Finska během severní války (1714–1721) a během rusko-?védské války (1741–1743) zp?sobila, ?e ?védsko za?alo klást velky d?raz na obranu své vychodní poloviny p?ed Ruskem. Tyto zku?enosti z 18. století vytvo?ily pocit sdíleného osudu, ktery ve spojení s jedine?nym finskym jazykem vedl k p?ijetí roz?í?eného pojetí Finska.^[22]

Historie

Prehistorie

Archeologické nálezy prokazují, ?e oblast, která dnes nále?í Finsku, byla osídlena ji? v osmém tisíciletí p?ed na?ím letopo?tem během doby kamenné, kdy? se stáhl ledovec po poslední době ledové. P?edpokládá se, ?e první obyvatelé byli p?edev?ím lovci.^[23]

Okolo roku 5000 p?. n. l. do?lo k vyrazněj?ímu oteplení a zvlh?ení, co? vedlo k rozvoji sídli??. Zároveň se ve Finsku objevilo spolu s kulturou h?ebenové keramiky hrn?í?ství.^[24] Existenci ?ilého vyměnného systému dokládají nálezy osinku a mastku z vychodního Finska, k?emene z ji?ní Skandinávie a Ruska, dlát od Oně?ského jezera a hrot? o?těp? ze severní Skandinávie.

Dnes se soudí, ?e mluv?í ugrofinského jazyka p?i?li do Finska během doby kamenné, pravděpodobně ji? mezi prvními mezolitickymi osadníky.

P?íchod kultury ?ň?rové keramiky (také kultura sekeromlat?) do ji?ního Finska mezi lety 3200^[24] a? 2500 p?. n. l.^[23] se pova?uje za po?átek zemědělství. P?esto lov a rybolov z?stal d?le?itou sou?ástí hospoda?ení, obzvlá?tě v severních a vychodních ?ástech země, kde se i nadále vyskytovala kultura h?ebenové keramiky. První známky zemědělství pocházejí z období asi 2300 p?. n. l.^[24] Vyrazná změna v kultu?e svěd?í o p?íchodu nového obyvatelstva, pravděpodobně z Pobaltí,^[23]^[24] které se stalo vy??í vrstvou a z?ejmě i vyznamně ovlivnilo místní jazyk.^[24]

Doba bronzová (1500 – 500 p?. n. l.) a doba ?elezná (500 p?. n. l. – 1200 n. l.) byly ve znamení rozsáhlych kontakt? se Skandinávií, severním Ruskem a Pobaltím. Kolem roku 500 p?. n. l. se ve Finsku vyrazně ochladilo, co? vedlo ke zna?nému úbytku obyvatelstva. Opětovny rozmach p?i?el a? s ?ímskou dobou ?eleznou po roce 50, která byla d?íve spojována s p?íchodem Fin?, na základě lingvistickych teorií. Nověj?í archeologické nálezy ale tuto hypotézu nijak nepotvrzují.^[23] Na konci doby ?elezné ?ilo ve Finsku asi 50 000 lidí.^[25]

Nejstar?í písemná zmínka o Finsku se nalézá v Tacitově díle Germania, které bylo napsáno okolo roku 100. Popis ko?ovného národa Fenni ale neodpovídá tehdej?ím Fin?m, proto?e ti ji? byli usedlymi zemědělci. Z?ejmě se jednalo o popis Laponc?.^[26]

Nálezy bohatě vybavenych poh?ebi??, vět?inou zbraněmi, napovídají, ?e vládnoucí elita zde existovala u? od 3. století. Nicméně centralizovaná spole?nost se zde během této doby nevyvinula. Alandy se nejpozději od 6. století staly zcela ?védské. Styky Fin? se ?védskem, ?ili Vikingy, byly v této době bě?né, Vikingové zde byli známí jak díky svym obchod?m, tak loupení, p?esto neexistuje d?kaz o tom, ?e by ve Finsku, kromě Aland, vznikly v raném st?edověku skandinávské osady.

?védská nadvláda

Témě? sedmisetletá p?íslu?nost Finska ke ?védskému království je tradi?ně spojována a? s rokem 1154 a údajnym p?íchodem k?es?anství, v něm? klí?ovou roli sehrál p?vodem Angli?an Jind?ich Uppsalsky, pravděpodobně vyslany ?védskym králem.^[27] Podle archeologickych záznam? ale bylo mezi finskymi pohany několik k?es?an? ji? p?edtím. ?védové podnikli ve 12. a 13. století celkem t?i k?í?ové vypravy do Finska, které měly za následek christianizaci Fin? a ?védskou kolonizaci Finska. ?védskou vládu ve Finsku se poda?ilo stabilizovat jarlu Birgerovi po k?í?ové vypravě, která se vět?inou datuje do roku 1238 nebo 1249. Novgorod naopak získal moc nad Karélií. Vznikla tak na vychodě Finska i hranice mezi katolickou a pravoslavnou sférou vlivu. ?véd?tina se stala dominantním jazykem administrativy a vyuky. Fin?tina z?stala jazykem oby?ejnych lidí, ve kterém se opisovala jen nábo?enská literatura.

Okolo roku 1249 do Finska p?i?el dominikánsky ?ád a získal zde zna?ny vliv.^[28] V jihozápadní ?ásti země se p?vodní osídlení vyvinulo v první město – Turku, které se záhy stalo jedním z největ?ích měst ve ?védském království.^[29] Bydleli v něm z velké ?ásti něme?tí obchodníci a ?emeslníci. Zbytek Finska byl urbanizován jen velmi málo. Biskupství v Turku bylo zalo?eno během 13. století. Mělo velkou roli, biskup z Turku byl pova?ován za nejmocněj?ího mu?e v zemi a navíc to byl obvykle Fin. Byvala to také ?asto vyznamná osobnost intelektuální a literární, nap?íklad turkusky biskup Mikael Olai Agricola p?elo?il roku 1551 do fin?tiny Novy zákon.

Během 12. a 13. století obsadil velky po?et ?védskych osadník? ji?ní a severozápadní pob?e?í Finska. V těchto regionech se je?tě dnes bě?ně mluví ?védsky. Roku 1362 byli zástupci Finska poprvé povoláni, aby se zú?astnili voleb ?védského krále. Finsko bylo ale také zata?eno do vnit?ních ?védskych poty?ek. Během 80. let 14. století se sem ze skandinávské ?ásti ?védska p?enesla ob?anská válka. Jejím vítězem se stala královna Markéta I. Dánská, která roku 1389 svedla na 130 let pod jednu vládu Dánsko, ?védsko a Norsko (Kalmarská unie). Finsko bylo několikrát zata?eno do pokus? ?véd? tuto unii opustit. Obecně ale Finsko během 15. století relativně prosperovalo, populace rostla a ekonomika se zlep?ovala.

Na konci 15. století v?ak p?i?el zlom, kdy? Rusko po dobytí Novgorodu dostalo chu? i na finské území. ?védsko-ruská válka o Finsko za?ala v roce 1495. S rozpadem Kalmarské unie a nástupem Gustava Vasy na ?védsky tr?n se k boj?m s Rusy p?idaly konflikty s Dány a Poláky. Finové nesly b?ímě těchto boj?, nebo? byli obvykle ter?em nep?átelskych nájezd?, navíc jim byly neustále zvy?ovány daně k zaplacení náklad? na války. Strádání vyústilo roku 1596 v proti?védské povstání, takzvanou válku palic, které bylo krvavě potla?eno. ?véd?tí králové nicméně podporovali expanzi finskych osadník? a farmá?? na sever, na území Laponc? a Karel?, kte?í byli takto vytla?ováni; ?asto byl tento proces doprovázen i ozbrojenymi st?ety. Ze ?védska p?i?lo také luteránství, které se uchytilo.

V letech 1630–1648 Finové bojovali po boku ?véd? ve t?icetileté válce. Finská lehká jízda svou bojovností a krutostí ?í?ila mezi katolickymi vojsky strach. Se ?védskym vojskem vtrhli Finové i do ?ech. ?védové se za finskou udatnost odměňovali: zakládali nová města, roku 1640 byla v Turku zalo?ena první univerzita ve Finsku, Královská akademie, a v roce 1642 byla ve fin?tině vydána celá Bible. Pod těmito akty je podepsán p?edev?ím guvernér Per Brahe. Konec války paradoxně Fin?m u?kodil. Ztráta prosperity vedla k deziluzi a s ní patrně související vlně hon? na ?arodějnice. Kolem roku 1697 během malé doby ledové p?i?el dal?í úder, kdy? Finsko zasáhl ni?ivy hladomor, ktery zahubil a? t?etinu populace.^[30]

A?koli z t?icetileté války vy?lo ?védsko jako velmoc, během 18. století tuto pozici ztratilo, p?edev?ím v sérii válek se stále mocněj?ím Ruskem. Je?tě ne? v?ak ?védové v této tahanici Finy ztratili, dali jim ochutnat zárodk?m demokracie, ?i p?esněji parlamentarismu. Odhaduje se, ?e a? 45 % mu?ské populace Finska získalo v 18. století volební právo. Ve ?védském parlamentu soupe?ila strana ?epic a Klobouk?. Vět?ina Fin? podporovala ?epice, které prosazovaly smí?livěj?í postoj k Rusku, nebo? na válkách fin?tí sedláci ze svého pohledu v?dy jen tratili. Nicméně válkychtivy král Gustav III. se s parlamentem dále ji? dohadovat nechtěl a zru?il ho. Prosadil si tak válku, která ale p?inesla i spiknutí některych finskych d?stojník?, kte?í se pokusili s podporou Ruska vytvo?it nezávislé Finsko. Král vzpouru rozdrtil, nicméně posléze se od?těpenecké tendence pokusil zapla?it posílením hospodá?ství a kultury ve Finsku. Paradoxně tím ale jen je?tě více rozdmychal národnostní, p?edev?ím jazykovou otázku. Toho se sna?ili propagandisticky vyu?ívat Rusové, by? vzpomínky na ruské okupace během několika vále?nych konflikt? Fin?m bránily plně vsadit na ruskou kartu. Nicméně Rusko se nakonec osudem Fin? stalo.

Ruská nadvláda

Během finské války (1808–1809) mezi ?védskem a Ruskem bylo Finsko znovu a tentokráte na dlouhou dobu dobyto armádami cara Alexandra I. V Porvoo byl 29. b?ezna 1809 ustanoven Finsky sněm, aby zaru?il oddanost ruskému caru. Poté, co ?védsko prohrálo válku a 17. zá?í 1809 uzav?elo Fredrikshamnskou dohodu, Finsko se stalo autonomním velkokní?ectvím Ruského carství. Z?stalo jím a? do konce roku 1917, p?i?em? roku 1812 k němu byla zpět p?i?leněna finská Karélie.

Stupeň autonomie se během let ruské nadvlády měnil. Objevila se také, zejména během dvou posledních desetiletí, období cenzury a politického stíhání. Av?ak finské rolnictvo z?stalo, na rozdíl od rolník? v samotném Rusku, svobodné. Z?stal toti? v platnosti stary ?védsky zákon.

Aby se zp?etrhaly citové vazby se ?védskem, carsky dv?r a finská vláda za?aly prosazovat fin?tinu. Roku 1863 se fin?tina dostala na ú?ady, v roce 1892 byla plně zrovnoprávněna se ?véd?tinou. Tento proces podporovalo silné nacionalistické obrozenecké hnutí. Jeho velkou chvíli se stalo rovně? vydání národního eposu Kalevala.^[32] Ten vy?el poprvé roku 1833 jako tzv. Pra-Kalevala (finsky Alku Kalevala). Jeho vysledná podoba pochází z roku 1849.

Na p?elomu 19. a 20. století se v?ak Rusku za?alo zdát, ?e je vhodny ?as finské území za?ít rusifikovat.^[33] Národnímu hnutí nezbylo ne? za?ít oponovat novému nep?íteli. Soubě?ně s rusifika?ními snahami se car sna?il o ukon?ení finské autonomie. Finové se tak stále více orientovali na západní velmoci. Rusky tlak nicméně kolísal, nejprve během rusko-japonské války a pak během 1. světové války se proces rusifikace a deautonomizace pozastavil, kdy? Rusové pot?ebovali finské rekruty a dob?e fungující ekonomickou základnu. Sou?ástí těchto ústupk? bylo i nahrazení p?vodního ?ty?komorového Sněmu jednokomorovym parlamentem (finsky Eduskunta), ktery roku 1906 vze?el ze v?eobecnych voleb, ve kterych dokonce jako první v Evropě volily i ?eny.^[34]

Nezávislost

Svr?ení cara únorovou revolucí v Rusku roku 1917 pova?ovali vět?inoví fin?tí sociální demokraté za konec personální unie s Ruskem a tedy za vznik nezávislosti. Pravicová opozice se v?ak bála jejich p?edstav o socialismu, a tak raději podporovala ruskou Kerenského vládu v jejích nárocích na Finsko, které byly úspě?ně uplatněny i za pomoci vojska (tato epizoda zanesla do finského politického systému mnoho ho?kosti, je? nakonec vyústila v ob?anskou válku). V?e v?ak změnila ?íjnová revoluce v Rusku, která svrhla Kerenského. Finsko 6. prosince 1917 vyhlásilo samostatnost a noví vládci Ruska, bol?evici, ji během měsíce uznali.^[35]^[36] Tak vznikla sou?asná Finská republika a nic na tom nezměnil ani fakt, ?e rusko-finské vztahy brzy zkomplikovaly ob?anské války v Rusku a ve Finsku, expedice finskych nacionalistickych aktivist? (tzv. heimosodat) a naopak interven?ní jednotky ruskych bol?evik? vysílané zejména do oblasti Viipuri. Nejistá hranice mezi Finskem a Ruskem byla nakonec ustavena Tartskou dohodou v roce 1920.

Sociální rozdíly mezi vládnoucí a pracující t?ídou byly ve Finsku vět?í ne? v jinych porovnatelnych zemích. Do 19. století existovala z?ejmá jazyková bariéra, potom se během 19. století ve Finsku vytvo?ila univerzitně vzdělaná meritokracie, která se cítila byt pravou reprezentací národa, proto?e mluvila finsky a proto?e velká ?ást z jejich p?edk? byla chudymi rolníky.

V roce 1918 země pro?la krátkou, ale trpkou zku?eností ob?anské války, která zabarvila domácí politiku na mnoho let.^[37]^[38]^[39] Ve válce proti sobě stáli vzdělaná t?ída, podporovaná po?etnou skupinou malych farmá?? a císa?skym Německem, a nemajetní venkované a dělníci z pr?myslu, kte?í si p?ipadali bez politického vlivu p?esto, ?e od roku 1906 měli v?eobecné hlasovací právo.

Finlandizace

Během druhé světové války Finsko dvakrát bojovalo se Sovětskym svazem. Poprvé v zimní válce v letech 1939 a? 1940 a znovu v pokra?ovací válce od roku 1941 do roku 1944, tentokrát s podporou nacistického Německa.^[40]^[41]^[42] Finské jednotky se také zú?astnily oble?ení Leningradu. Na tuto válku navazovala laponská válka v letech 1944 a? 1945, kdy Finsko p?inutilo Německo k odchodu ze severního Finska.

Po druhé světové válce a vypuknutí války studené se Finsko ocitlo v ?edé zóně mezi západním a vychodním blokem.^[43] Dohody se Sověty z let 1947 a 1948 obsahovaly závazky a omezení Finska v??i Sovětskému svazu a také dal?í územní ústupky (v porovnání s Moskevskou mírovou dohodou z roku 1940). Dohoda YYA (zkratka slov yst?vyys-, yhteisty?- ja avunantosopimus, co? znamená Smlouva o p?átelství, spolupráci a vzájemné pomoci) dávala Sovětskému svazu mo?nost vlivu na finskou domácí politiku.^[44]^[45] Zasahoval do obrany i hospodá?ství. Fungovala také jistá autocenzura politik?, akademickych pracovník?, vědc?, sdělovacích prost?edk? i umělc?. Tato doktrína se někdy nazyvá Paasikiviho–Kekkonenova linie. V Německu vzniklo pro tento stav ozna?ení finlandizace.^[46] Pro finlandizaci nebyly v zákonech pot?eba ?ádné paragrafy: jakékoliv naru?ování p?evládajícího klimatu bylo potla?eno i bez oficiální cenzury ?i trest?. Mnoho politik?, jako nap?. prezident Urho Kekkonen (1956 a? 1982), vyu?ívalo svych vztah? s Moskvou k ?e?ení vnitrostranickych spor?, co? mělo za následek, ?e Sovětsky svaz měl je?tě vět?í vliv.^[47] Jiní politici, jako t?eba Karl-August Fagerholm, se naopak sna?ili sovětskému vlivu umíněně ?elit.

Rozpad Sovětského svazu roku 1991 Finsko p?ekvapil a zp?sobil ekonomickou krizi, ale Finsko díky němu mohlo nabrat novy geopoliticky kurz. Zesílilo spolupráci se skandinávskymi sousedy a roku 1995 vstoupilo do Evropské unie. Finsko v EU podporuje federalismus, oproti ostatním severskym zemím, které p?evá?ně podporují konfederalismus. V reakci na ruskou invazi na Ukrajinu v roce 2022 Finsko po?ádalo o vstup do Severoatlantické aliance.^[48]^[49] ?lenem se stalo 4. dubna 2023.^[50]^[51]

Státní symboly

Vlajka

Finská vlajka je tvo?ena bílym listem o poměru stran 11:18 s modrym skandinávskym k?í?em.

Znak

Finsky státní znak je tvo?en ?ervenym ?títem, na kterém je zlaty, korunovany lev ve skoku, stojící na zahnuté ?avli. Místo pravé p?ední tlapy má lev lidskou ruku ve st?íbrném brnění, bránící se st?íbrnym me?em. ?tít je poset devíti st?íbrnymi r??emi.

Hymna

Finská hymna je píseň, která má dvě jazykové verze, Maamme (finsky) a V?rt land (?védsky) (?esky Má vlast). P?vodní text hymny napsal finsky básník pí?ící ?védsky Johan Ludvig Runeberg. Do fin?tiny ji p?elo?il finsky básník a p?ekladatel Paavo Cajander. Hudbu slo?il finsko-německy hudební skladatel Fredrik Pacius.

Geografie

Helsinki

?VéDSKO

NORSKO

RUSKO

BALT

BOTNICKé
MO?E

FINSKY ZáLIV

Saimaa

P?ij?nne

Inari

Pielinen

Ouluj?rvi

Lokka

·······················Polární kruh·················································

Finsko je jednou z nejseverněj?ích zemí světa, le?í p?ibli?ně mezi 60 ° a 70 ° severní ?í?ky a 20 ° a 32 ° vychodní délky. Ze světovych metropolí severněji ne? Helsinky le?í pouze Reykjavík. Vzdálenost z nejji?něj?ího bodu – Hanko v Uusimaě – k nejseverněj?ímu bodu – Nuorgamu v Laponsku – je 1160 km.

Finsko má asi 168 000 jezer (s plochou vět?í ne? 500 m²) a 179 000 ostrov?.^[52] Jeho největ?í jezero, Saimaa, je ?tvrtym největ?ím v Evropě. Finská jezerní oblast je oblastí s největ?ím po?tem jezer v zemi. Největ?í koncentrace ostrov? je na jihozápadě, v Ostrovním mo?i mezi kontinentálním Finskem a hlavním ostrovem Aland.

Vět?ina geomorfologie Finska je vysledkem doby ledové. Ledovce byly ve Fennoskandinávii mocněj?í a vydr?ely déle ve srovnání se zbytkem Evropy. Jejich erodující ú?inky zanechaly finskou krajinu vět?inou rovinatou, jen s několika kopci a málo horami. Nejvy??í bod Finska, Halti s nadmo?skou vy?kou 1324 m, le?í na úplném severu Laponska na hranici mezi Finskem a Norskem. Nejvy??í horou, její? vrchol zcela le?í ve Finsku, je Ridnit?ohkka vysoká 1316 m, le?ící hned vedle Halti.

Ustupující ledovce zanechaly morénové usazeniny ve formách esker?. Jedná se o h?ebeny vrstevnatého ?těrku a písku, které se táhne od severozápadu na jihovychod, kde kdysi v dávné minulosti le?el okraj ledovce. Mezi největ?í z nich pat?í t?i h?ebeny Salpausselk?, které se táhnou p?es celé ji?ní Finsko.

Ve Finsku je stále vyrazny postglaciální vzestup podlo?í, které bylo během poslední doby ledové stla?eno obrovskou vahou ledu, ktery následně roztál. Efekt je nejsilněj?í kolem Botnického zálivu (i na ?védské straně), kde země neustále stoupá rychlostí asi 1 cm za rok. V d?sledku toho se p?vodní mo?ské dno postupně mění na suchou pevninu: rozloha země se zvět?uje asi o 7 km² ro?ně.^[53] Relativně vzato Finsko stoupá z mo?e.^[54]

Krajina je pokryta p?evá?ně jehli?natymi tajgovymi lesy a slatini?ti s málo obdělávanou p?dou. Z celkové plochy Finska tvo?í 10 % jezera, ?eky a nádr?e a 78 % lesy. Les je tvo?en borovicemi, smrky, b?ízami a dal?ími druhy strom?.^[55] Finsko je největ?ím producentem d?eva v Evropě a jedním z největ?ích na světě. Nejbě?něj?ím typem horniny je ?ula. Je to v?udyp?ítomny prvek krajiny, viditelná v?ude tam, kde není p?dní pokryv. Moréna nebo till je nejbě?něj?ím typem p?dy pokrytou tenkou vrstvou humusu biologického p?vodu. Vyvoj podzolového profilu je patrny na vět?ině lesních p?d s vyjimkou p?ípad?, které jsou ?patné odvodněny. Glejosoly a ra?elini?tě zabírají ?patně odvodněné oblasti.

Biodiverzita

Fytogeograficky se Finsko rozprostírá v arktickych, st?edoevropskych a severoevropskych provinciích cirkumboreální oblasti. Podle Světového fondu na ochranu p?írody lze území Finska rozdělit do t?í ekoregion?: skandinávská a ruská tajga, sarmatické smí?ené lesy a skandinávsky les horskych b?íz a pastvin. Tajga pokryvá vět?inu Finska od severních ?ástí ji?ních provincií a? po sever od Laponska. Na jihozápadním pob?e?í, ji?ně od linie Helsinky – Rauma, jsou lesy smí?ené, které jsou typi?těj?í v oblasti Baltského mo?e. Na úplném severu Finska, poblí? hranice strom? a Severního ledového oceánu, jsou bě?né lesy tvo?ené horskou b?ízou.

Finsko má podobně rozmanitou a rozsáhlou ?kálu fauny. V sou?asné době zde ?ije ?edesát p?vodních druh? savc?, 248 hnízdících druh? pták?, více ne? 70 druh? ryb a 11 druh? plaz? a ?ab, mnoho p?i?lo ze sousedních zemí p?ed tisíci lety.^[56] Z velkych divokych zví?at ve Finsku ?ije medvěd hnědy (národní ?ivo?ich), vlk obecny, rosomák sibi?sky a los evropsky. T?i z nejvyrazněj?ích pták? jsou labu? zpěvná, velká evropská labu? a národní pták Finska; tet?ev hlu?ec, velky, ?erně spe?eny ?len rodiny tet?ev?; a vyr velky. Ten je pova?ován za ukazatel propojitelnosti starého lesa a jeho po?etnost klesá kv?li fragmentaci krajiny.^[57] Nejbě?něj?ími rozmno?ujícími se ptáky jsou budní?ek vět?í, pěnkava obecná a drozd cvr?ala.^[58] Ze sedmdesáti druh? sladkovodních ryb je několik druh? hojnych, nap?. ?tika obecná a okoun. Losos obecny z?stává oblíben pro milovníky mu?ka?ení.

Ohro?eny tuleň krou?kovany, jeden ze t?í druh? tuleň? na světě, ?ije pouze v systému jezer Saimaa v jihovychodním Finsku, dnes v po?tu pouze 390 tuleň?.^[59] Stal se znakem Finského svazu pro ochranu p?írody.^[59]

Ochrana ?ivotního prost?edí

Asi devět procent finské pevniny je pod r?znymi stupni ochrany p?írody.^[60] Na severu země, kde je hustota obyvatelstva nízká a vět?ina p?dy je ve vlastnictví státu, je tento podíl je?tě vy??í. K listopadu 2019 existovalo 40 národních park? o rozloze 9 892 km2 (2,7 % z celkové plochy Finska), v?etně laponskych národních park? Lemmenjoki a Urho Kekkonen, z nich? ka?dy zaujímá plochu více ne? 2 500 km². Za ochranu ?ivotního prost?edí odpovídá finské Ministerstvo ?ivotního prost?edí. Jeho hlavními cíli jsou ochrana biologické rozmanitosti, ochrana krajiny, udr?itelné vyu?ívání p?írodních zdroj?, ale také rekrea?ní vyu?ívání p?írodních oblastí.^[61]

Podnebí

Hlavním faktorem ovlivňujícím finské klima je zeměpisná poloha země mezi 60. a 70. severní rovnobě?kou v pob?e?ní zóně euroasijského kontinentu. V klimatické klasifikaci dle K?ppena le?í celé Finsko v boreální zóně, charakterizované teplymi léty a mrazivymi zimami. V rámci země se teplota mírně li?í mezi ji?ními pob?e?ními regiony a úplnym severem, co? ukazuje vlastnosti jak oceánského, tak i kontinentálního podnebí. Finsko je natolik blízko Atlantského oceánu, ?e jej neustále zah?ívá stály Golfsky proud. Ten v kombinaci se zmírňujícími ú?inky Baltského mo?e a ?etnych vnitrozemskych jezer vysvětluje neobvykle teplé klima ve srovnání s jinymi regiony, le?ícími na stejné zeměpisné ?í?ce jako je Alja?ka, Sibi? a ji?ní Grónsko.^[62]

Pr?měrné teploty ve Finsku ve °C^[63]
Místo	únor	?ervenec
Helsinky	?4,9	17,2
Jyv?skyl?	?8,7	16,0
Sodankyl?	?12,7	14,3

Zimy v ji?ním Finsku (kdy? pr?měrná denní teplota z?stává pod 0 °C) trvají obvykle asi 100 dn? a ve vnitrozemí sníh obvykle pokryvá zemi od konce listopadu do dubna a v pob?e?ních oblastech, jako jsou Helsinky, sníh ?asto le?í na zemi od konce prosince do konce b?ezna.^[64] I na jihu mohou za nejtvrd?ích zimních nocí teploty klesat na -30 °C, i kdy? v pob?e?ních oblastech, jako jsou Helsinky, jsou teploty pod -30 °C vzácné. Klimatické léto (kdy? pr?měrná denní teplota je vět?í ne? 10 °C) v ji?ním Finsku trvá p?ibli?ně od konce května do poloviny zá?í a ve vnitrozemí m??e teplota za nejteplej?ích dn? v ?ervence dosáhnout více ne? 35 °C.^[62] A?koli vět?ina Finska le?í v pásmu tajgy, nejji?něj?í pob?e?ní oblasti jsou někdy klasifikovány jako hemiboreální.^[65]

V severním Finsku, zejména v Laponsku, jsou zimy dlouhé a chladné, zatímco léta jsou relativně teplá, ale krátká. V nejdrsněj?ích zimních dnech v Laponsku lze pozorovat pokles teploty na ?45 °C. Zima na severu trvá asi 200 dní s trvalou sněhovou pokryvkou od poloviny ?íjna do za?átku května. Léta na severu jsou poměrně krátká, pouze dva a? t?i měsíce, ale během vln veder mohou byt maximální denní teploty stále nad 25 °C.^[62] V ?ádné ?ásti Finska se nevyskytuje arktická tundra, ale na laponskych fellech se vyskytuje alpinská tundra.^[65]

Finské klima je pouze v nejji?něj?ích regionech vhodné pro pěstování obilovin, zatímco severní oblasti jsou vhodné pro chov zví?at.^[66]

?tvrtina finského území le?í za polárním kruhem a lze zde vidět p?lno?ní slunce, ?ím se cestuje dále k severu, tím více dní. Na nejseverněj?ím bodě Finska slunce nezapadá 73 po sobě jdoucích dn? v létě a v zimě v?bec nevyjde po dobu 51 dn?.^[62]

Administrativní dělení

Ve Finsku je zaveden několikastupňovy systém administrativního dělení území. Základním prvkem je kunta (obec), dal?í úrovní je seutukunta (okres), vy??í stupněm je maakunta (provincie). V roce 2021 bylo ve Finsku 309 obcí, 69 okres? a 19 provincií.^[67]^[68]

Seutukunty a maakunty jsou ?ízeny ?lenskymi obce a mají pouze omezené pravomoci. Nad provinciemi figurují následně ú?ady aluehallintovirasto (oblastní správní ú?ad) a elinkeino-, liikenne- ja ymp?rist?keskus (zkráceně ely-keskus; centrum pro hospodá?sky rozvoj, dopravu a ?ivotní prost?edí). Tyto dva ú?ady vznikly 1. ledna 2010, kdy nahradily do té doby pou?ívany systém dělení území Finska do 6 kraj?.

Alandy mají rozsáhlou autonomii. Podle mezinárodních dohod a finskych zákon? regionální alandská vláda ?e?í některé zále?itosti, které jinak p?íslu?í do pravomocí provincií. Alandy po?ívají také mnohych vyjimek ze zákonodárství jak Finska (nap?. pro obyvatele Aland neplatí v?eobecná vojenská povinnost^[69]), tak Evropské unie. Sámové mají v Laponsku poloautonomní Sámskou domorodou radu pro otázky tykající se jazyka a kultury. Vztah Fin? k Sám?m je historicky zatí?en celou ?adou zlo?in? a i dnes byvá na po?adu jednání Vyboru OSN pro lidská práva a rasovou diskriminaci.^[70]

Obce

Základními správními jednotkami Finska jsou obce, které se mohou také nazyvat městy. P?ipadá na ně polovina ve?ejnych vydaj?. Vydaje jsou financovány z obecních daní z p?íjmu, státními dotacemi a dal?ími p?íjmy. K roku 2021 existovalo 309 obcí,^[67] vět?ina z nich má méně ne? 6 000 obyvatel. V prvních 10 největ?ích městech ?ilo něco málo p?es 2,6 milionu obyvatel.

Region hlavního města – zahrnující Helsinky, Vantaa, Espoo a Kauniainen – tvo?í souvislé souměstí s více ne? 1,1 miliony obyvatel. Spole?ná správa je v?ak omezena na dobrovolnou spolupráci v?ech obcí, nap?. v helsinské metropolitní radě.

Největ?í finské obce
Město^{[pozn. 5]}	Obyvatel (rok 2019)	Plocha (km2)^[71]	Hustota osídlení (obyv./km2)
Helsinki	650 058	213,75	3 041
Espoo	284 444	312,26	911
Tampere	235 615	525,03	449
Vantaa	228 678	238,37	959
Oulu	203 750	1410,17	144
Turku	191 603	245,67	780
Jyv?skyl?	141 374	1170,99	121
Lahti	120 081	459,47	261
Kuopio	118 667	1597,39	74
Kouvola	83 149	2 558,24	33
Pori	84 318	834.06	101
Joensuu	76 543	2 381,76	32
Lappeenranta	72 661	1433,36	51
H?meenlinna	67 530	1785,76	38
Vaasa	67 588	188,81	358

Provincie

Provincie jsou ?ízeny regionálními radami, které slou?í jako fóra spolupráce pro obce v provincii. Hlavní role provincií jsou regionální plánování a rozvoj podnikání a vzdělávání. Kromě toho ve?ejné zdravotnické slu?by jsou obvykle organizovány podle provincií. V sou?asnosti je jedinou provincií, kde se konají lidové volby do rady, Kainuu. Ostatní provin?ní rady jsou voleny obecními radami, p?i?em? ka?dá obec vysílá zástupce v poměru k po?tu obyvatel.

Kromě spolupráce mezi obcemi, která je v kompetenci provin?ních rad, má ka?dá provincie také státní st?edisko zaměstnanosti a hospodá?ského rozvoje, které je odpovědné za místní správu zaměstnanosti, zemědělství, rybolovu, lesnictví a podnikání. Provin?ní ú?ady finskych ozbrojenych sil jsou odpovědné za p?ípravu provin?ní obrany a za správu branné povinnosti v provincii.

Provincie p?edstavují dialektální, kulturní a ekonomické variace lépe ne? byvalé kraje, které byly ?istě správními divizemi úst?ední vlády. Historicky jsou provincie rozděleními historickych provincií Finska, oblastí, které p?esněji reprezentují dialekt a kulturu. Ve Finsku je stále patrné dělení na regiony vzniklé postupnou kolonizací Finska, i kdy? se díky p?esídlení 420 000 obyvatel Karélie během druhé světové války a urbanizace v druhé polovině 20. století mnoho rozdíl? zjemnilo.

P?ehled provincií

Mapy

Obce (kunta)
Hustota zalidnění dle obcí
Okresy (seutukunta)
Provincie (kunta)
Centra pro rozvoj, dopravu a ?iv. prost?edí (ely-keskus)
Regionální ú?ady (aluehallintovirasto)

Politika

Finsko je parlamentní republika. Vět?ina vykonné moci nále?í vládě (resp. Státní radě), kterou vede p?edseda vlády vybrany parlamentem. Státní rada je tvo?ená p?edsedou vlády, ministry jednotlivych ministerstev centrální vlády a také Kanclé?em pro spravedlnost, ktery je nejvy??ím ochráncem práv ve Finsku a dohlí?í na zákonnost jednání ve?ejnych ?initel? a dodr?ování základních lidskych práv.

Hlavou země je prezident. Do roku 1988 byl volen parlamentem, poté se p?e?lo na p?ímou dvoukolovou volbu. Funk?ní období prezidenta je ?estileté.

Podle finské ústavy je nejvy??ím zákonodárnym sborem jednokomorovy parlament (finsky Eduskunta). Tvo?í ho 200 poslanc?. Parlament m??e měnit ústavu, odvolávat p?edsedu vlády a p?ehlasovat prezidentské veto. Zákony navrhuje Státní rada, nebo některy z poslanc?. Poslanci jsou voleni na ?ty?leté období poměrnym systémem. Voli? m??e p?i volbách dávat preferen?ní hlasy jednotlivym kandidát?m.

Soudní systém je rozdělen mezi soudy s bě?nou ob?anskou a trestní soudní pravomocí a administrativní soudy ?e?ící spory mezi jednotlivci a administrativními orgány státu a obcí. Jejich soudní pravomoc vystihuje následující p?íklad: Rodi?e nespokojení s umístěním jejich dítěte do ?koly se mohou odvolat proti ?kolskému vyboru k administrativnímu soudu, proto?e umístění do ?koly je administrativní rozhodnutí. Finské právo je kodifikované a soudní systém sestává z místních soud?, oblastních odvolacích soud? a Nejvy??ího soudu. Administrativní větev sestává z administrativních soud? a Nejvy??ího administrativního soudu. Administrativní proces je populárněj?í, proto?e je levněj?í a p?edstavuje pro stě?ujícího men?í finan?ní risk. Navíc existuje několik zvlá?tních soud? pro některé oblasti administrativy.

Parlament vznikl v roce 1906, kdy za?alo platit v?eobecné volební právo. Strany v něm zastoupené jsou

Národní koali?ní strana (pravost?edová)
Finsky st?ed (agrárníci)
Finská sociálně demokratická strana
Svaz levice (její? sou?ástí d?íve byli i komunisté)
Zeleny svaz
Fin?tí k?es?an?tí demokraté
?védská lidová strana (zastupující ?védskojazy?nou men?inu)
Praví Finové (nacionalisté, euroskeptici), od dubna 2015 druhá nejsilněj?í strana v parlamentu^[73]

Finsko z?stalo během studené války demokratické, a?koli politická atmosféra byla velmi ovlivněná sousedícím Sovětskym svazem. Poměry sil stran se ve volbách mění spí?e mírně.

Finská ústava a její místo v soudním systému jsou neobvyklé, proto?e neexistuje ?ádny ústavní soud a Nejvy??í soud nemá vyslovné právo prohlásit nějaky zákon za neústavní. V principu je ústavnost zákon? ve Finsku ově?ována jen hlasováním v parlamentu. Nicméně parlamentní ústavní komise posuzuje nejasné zákony a doporu?uje změny, pokud je nutno. V praxi ústavní komise plní povinnosti ústavního soudu. Finskou specialitou je mo?nost p?ijímat v oby?ejnych zákonech vyjimky z ústavy, které jsou p?ijaté stejnym postupem jako ústavní dodatky. P?íkladem je t?eba zákon o stavu pohotovosti, ktery dává Státní radě vyjime?ná práva v p?ípadě národního ohro?ení. Proto?e tato práva hrubě poru?ují základní ústavní práva, zákon byl p?ijat stejnym zp?sobem jako ústavní dodatek. Nicméně m??e byt zru?en stejnym zp?sobem jako bě?ny zákon.

V?echny finské soudy mají povinnost dát p?ednost ústavě p?ed oby?ejnym zákonem. Tato pojistka v?ak zatím nikdy nebyla vyu?ita.

Jediné dal?í evropské země, které nemají ústavní soud, jsou Nizozemsko a Spojené království (které nemá psanou ústavu v?bec).

Ozbrojené síly

Finsko je ?lenem EU a NATO. V minulosti, je?tě p?ed vstupem do aliance, se spolu se ?védskem opakovaně p?ipojovalo k silám rychlé reakce NATO. V zemi je nicméně stále povinná vojenská slu?ba; ka?dy mu? je povinen ji po dovr?ení 18 let absolvovat v délce 165, 255 nebo 347 dní. Lze ji nahradit civilní slu?bou. Vojenskym vycvikem pro?lo 80 % finskych mu??. K vojenskému vycviku se mohou dobrovolně p?ihlásit i ?eny, okolo 1000 ro?ně jich tak ?iní, dal?í nav?těvují kurzy p?e?ití s názvem ?Nas?a“. Ochota bránit zemi se zbraní v ruce je ve Finsku 76 %, nejvy??í v Evropě. Finská armáda má 34 700 p?íslu?ník? ve zbrani, z toho 25 % jsou profesionální vojáci, v zálohách je p?es 800 tisíc mu?? a ?en.^[74]

Finská armáda brání 1340 kilometr? pozemní hranice s Ruskem, ale také pob?e?ní vody plné záliv?. P?esto?e má Finsko ve srovnání s ?eskem jen zhruba polovinu obyvatel, má ve vyzbroji 200 tak? Leopard 2 (?esko plánuje mít v roce 2026 celkem 42 těchto tank?). Finsko objednalo 62 letoun? F-35 (?esko pouze 24). Finské námo?nictvo pou?ívá rychlé raketové ?luny vlastní vyroby.^[74]

Ekonomika

Finsko pat?í mezi vysoce industrializované ekonomiky s volnym trhem. Na hlavu vyprodukuje zhruba stejně jako Spojené království, Francie, Německo nebo Itálie. ?ivotní standard ve Finsku je proto vysoky. Mezi klí?ové ekonomické sektory se ?adí pr?myslová vyroba, hlavně zpracování d?eva a kov?, strojírenství a odvětví elektroniky a telekomunikací (jmenujme firmu Nokia). D?le?itost obchodu podtrhuje fakt, ?e se vyvá?í témě? t?etina z HDP. A? na d?evo a několik nerost? závisí hospodá?ství Finska na dovozu surovin, energie a také některych sou?ástí vyráběného zbo?í.

Zemědělství je soběsta?né v základních produktech, p?esto?e ho omezuje podnebí. Zna?ná ?ást venkovského obyvatelstva pracuje v lesnictví, které pat?í mezi d?le?ité exportní sektory.

V energetice Finsko sází na jadernou energii. T?etina spot?ebované energie ve Finsku pochází z jádra. Finsko chce stavět i nové reaktory, a to na severu země.^[75]

Ekonomicky r?st Finska se v posledních letech pohybuje v ?ádu procent. Rychle se zvět?ující integrace se západní Evropou – Finsko bylo jednou z 11 zemí, které v roce 1999 p?ijaly euro – bude po p?í?tí léta finské ekonomice dominovat.

V posledních letech byl finsky pr?mysl zasa?en slábnoucím postavením kdysi velké firmy Nokia a sni?ující se poptávkou po d?evě.

Doprava

Finsko zatím nemá dobudovanou dálni?ní sí?. ?elezni?ní sí? také není hustá, ale je vybudována tak, aby spojovala vychod a západ a také sever a jih země, bě?ny rozchod koleje je 1520 mm. Národním ?elezni?ním dopravcem je spole?nost VR. Nejvy??í povolená rychlost na ?eleznici je 220 km/h. Helsinky jsou jedinym finskym městem, které má metro. Je to nejseverněj?í metro na světě, otev?eno bylo v roce 1982, má dvě trasy s 25 stanicemi.

Největ?ím leteckym dopravcem je polostátní Finnair, pátá nejstar?í letecká spole?nost na světě. Největ?ím leti?těm je Leti?tě Helsinky-Vantaa.

Nejvytí?eněj?ími p?ístavy jsou Helsinky, Turku, Vaasa a Oulu.

Demografie

Jazykové skupiny

Ve Finsku jsou dva ú?ední jazyky: fin?tina, kterou mluví 87,6 % obyvatel, a ?véd?tina, mate?sky jazyk pro 5,2 % populace. Etni?tí Finové a fin?tí ?védové tvo?í, jak se obecně p?ijímá, spole?ny národ. Fin?tí ?védové ?ijí p?edev?ím v pob?e?ních oblastech. Díky tomu p?etrvává mezi etnickymi Finy a finskymi ?védy jemny kulturní rozdíl, kdy etni?tí Finové jsou spí?e zamě?eni na jezera a les a finskym ?véd?m pat?í spí?e pob?e?ní kultura. Nicméně tato diferenciace je velmi malá a obecně men?í ne? rozdíly mezi kulturami vychodního a západního Finska.

Dal?ími men?inovymi jazyky jsou ru?tina (1,4 %)^[76] a eston?tina (0,9 %), arab?tina (0,5 %), somál?tina (0,4 %) a angli?tina (0,4 %). V Laponsku ?ije asi 6 500 Sám? (nebo té? Laponc?) s vlastním ugrofinskym jazykem ze skupiny sámskych jazyk?. Těmi mluví asi 3 000 z nich. Asi 90 % Fin? ovládá angli?tinu.^[77]

Nábo?enství

P?eva?ující nábo?enství ve Finsku je k?es?anství. Ve Finsku p?sobí dvě státní církve mající právo vybírat církevní daň a po?ívající dal?í zákonná privilegia – Finská evangelická luteránská církev^[78] a Finská pravoslavná církev.^[79] Finská legislativa nicméně zaru?uje svobodu vyznání a zakládání jinych nábo?enskych spole?enství,^[80] je? zahrnují poměrně malé skupiny protestant?, ?ímskych katolík?, muslim? a ?id?. V roce 2018 bylo 69,8 % obyvatel ?leny evangelické luteránské církve, 1,1 % ?leny pravoslavné církve a 1,6 % obyvatel nále?elo ostatním nábo?enskym spole?enstvím.^[76]

Rozmístění a p?esuny obyvatelstva

Po Zimní válce (potvrzené vysledkem Pokra?ovací války) muselo byt 12 % populace Finska p?esídleno. Vále?né reparace, nezaměstnanost a nejistota suverenity a nezávislosti na Sovětském svazu vedla ke zna?né emigraci, slábnoucí a? v sedmdesátych letech. Do té doby emigrovalo zhruba p?l milionu Fin?, hlavně do ?védska a Severní Ameriky. Asi polovina emigrant? se později vrátila zpět. P?es milion obyvatel Spojenych stát? a Kanady dnes uvádí, ?e má finské p?edky.

Od konce devadesátych let Finsko p?ijímá uprchlíky a imigranty v mě?ítku porovnatelném se skandinávskymi zeměmi, a?koli jejich celkovy po?et ve Finsku je o mnoho men?í ne? u západních soused?. Zna?ny podíl imigrant? pochází z byvalého Sovětského svazu, ti se ale ?asto pova?ují za etnické Finy. Nejpo?etněj?í p?istěhovalecké skupiny ve Finsku jsou Estonci, Rusové, Irá?ané, ?íňané, ?védové, Thajci a Somálci.^[81] .

Finská populace byla v?dy koncentrovaná v ji?ní ?ásti země, co? urbanizace ve 20. století je?tě zvyraznila. Největ?ími a nejd?le?itěj?ími městy ve Finsku jsou Helsinky, Espoo, Tampere, Vantaa, Oulu a Turku, p?i?em? Oulu je jediné město v severním Finsku s více ne? 203 000 obyvateli.

Kultura

Literatura

Zakladatelem finského písemnictví a tv?rcem spisovné fin?tiny byl Mikael Agricola. Lingvista Elias L?nnrot sesbíral a sestavil soubor národních myt?, pohádek a poezie nazvany Kalevala.^[82] Styl Kalevaly se sna?il napodobit básník Eino Leino. Aleksis Kivi napsal první vyznamny finsky román^[83], Juhani Aho byl prvním finskym profesionálním spisovatelem. Svymi historickymi romány posiloval národní vědomí Zachris Topelius, paradoxně ve ?véd?tině. Pozici národního básníka dr?í Johan Ludvig Runeberg, a? psal rovně? ?védsky^[84], stejně jako asi nejvyznamněj?í avantgardní autorka Edith S?dergranová nebo v sou?asnosti populární romanopisec Kjell West?. Symbolem feminismu 19. století se stala spisovatelka Minna Canthová, Od roku 2007 je ve Finsku slaven den Minny Canthové jako státní svátek.^[85]

Ve 20. století do?li uznání V?in? Linna, Bo Carpelan nebo Veijo Meri, z básník? Paavo Haavikko. Av?ak zdaleka nejznáměj?ím finskym spisovatelem ve světě se stal Mika Waltari, autor proslulého románu Egyp?an Sinuhet.^[86] Frans Eemil Sillanp?? získal Nobelovu cenu za literaturu.^[87] Ze sou?asnych autor? jsou ceněni Sofi Oksanenová, Kari Hotakainen ?i humorista Arto Paasilinna (Autobus sebevrah? aj.).

Tove Janssonová byla vyznamnou, by? ?védsky pí?ící, finskou autorkou literatury pro děti, je tv?rkyní oblíbenych pohádek o Mumíncích.^[88] Ze spisovatel? sámské men?iny byl nejvyznamněj?ím Nils-Aslak Valkeap??.

Nejpresti?něj?í literární cenou je Cena Finlandia, udělovaná od roku 1984 autor?m nejlep?ích finskych román?.

Vizuální umění a architektura

Vyznamnym socha?em byl W?in? Aaltonen. Malí? Akseli Gallen-Kallela se proslavil ilustracemi k vy?e zmíněné Kalevale. Nejvyznamněj?í realistickym malí?em 19. století byl Albert Edelfelt. Pr?kopnicí modernismu, by? doceněnou a? s odstupem, byla Helene Schjerfbecková.^[89] Hugo Simberg byl hlavním p?edstavitelem symbolismu ve finském vytvarném umění. Gay kulturu silně ovlivnil svymi erotickymi kresbami Touko Laaksonen známy jako Tom of Finland.^[90] Prosluly skandinávsky design rozvíjela Aino Aaltoová.

Nejvyznamněj?ím finskym architektem je Alvar Aalto.^[91] Klí?ovymi figurami byli rovně? Eero Saarinen a jeho otec Eliel Saarinen. Sou?asnou finskou architekturu a také uměleckou krajinotvorbu reprezentuje Marco Casagrande. Na seznam Světového dědictví UNESCO byla zapsána námo?ní obranná pevnost Suomenlinna^[92] a d?evěny kostel v Pet?j?vesi z 18. století. Zápisu se do?kalo i centrum města Rauma, Stará Rauma, a poh?ebi?tě z doby bronzové Sammallahdenm?ki. Hrad v Turku je spolu s katedrálou v Turku nejstar?í finskou stavbou. Hrad Olavinlinna je nejseverněj?ím dosud stojícím st?edověkym hradem. K nejvyznamněj?ím sakrálním stavbám pat?í Evangelická katedrála v Helsinkách a Chrám Zesnutí Bohorodi?ky v Helsinkách, obě stavby jsou produktem historismu 19. století. Od roku 1969 je atrakcí Helsinek Kostel na Temppeliaukio, vytesany ve skále.^[93] Esencí modernismu je hala Finlandia-talo z dílny Alvara Aalta,^[94] secese Hlavní nádra?í v Helsinkách, dílo Eliela Saarinena.

Nejúspě?něj?ím filmovym re?isérem je Aki Kaurism?ki.^[95] Ceněn je ale i jeho bratr Mika Kaurism?ki, ktery se rovně? rozhodl pro filmovou re?ii. Renny Harlin se prosadil jako re?isér hollywoodskych bé?kovych film? (Smrtonosná past 2, Cliffhanger), Mauritz Stiller kdysi objevil Gretu Garbo.^[96]

V Kaurism?kiho filmech se proslavila here?ka Kati Outinenová. Nejprve jako broadwaysky zpěvák a posléze i jako herec (zejm. Policejní akademie) se ve Spojenych státech prosadil George Gaynes (rodnym jménem George Jongejans). Jasper P??kk?nen získal mezinárodní proslulost zejména díky seriálu Vikingové.

Armi Kuusela byla zvolena historicky první dr?itelkou titulu Miss Trusovováverse.^[97]

Hudba

Finskym národním hudebním nástrojem je strunné kantele, mezi finskymi skladateli vynikal zejména Jean Sibelius, p?edstavitel pozdního romantismu.^[98]^[99] K tomuto stylu lze ?adit i Oskara Merikanta. K autor?m modernistické vá?né hudby pat?ili Einojuhani Rautavaara, Leif Segerstam nebo Kaija Saariahová. Autorem první finské opery Lov krále Karla (Kung Karls jakt) a také finské hymny je Fredrik Pacius. Z interpret? lze jmenovat dirigenta Esa-Pekku Salonena.

Velmi oblíbené jsou rockové a metalové kapely, nap?íklad Sonata Arctica, Sunrise Avenue, Stratovarius, Nightwish, HIM, The Rasmus, Apocalyptica, Children of Bodom, Waltari, Turmion K?til?t, Lordi, Korpiklaani a mnoho dal?ích. Finská metalová scéna byvá ?asto ozna?ována jako nejlep?í na světě. Známou sólovou zpěva?kou je Tarja Turunen a ze zpěvák? nap?íklad Timo Kotipelto. V roce 2006 vyhrála finská hard rocková/heavy metalová skupina Lordi Velkou cenu Eurovize s písní Hard Rock Hallelujah.^[100] V roce 2023 na Eurovizi skon?il na druhém místě rapper a zpěvák K??rij?.

Známí jsou také nap?íklad finská folková skupina V?rttin?, rockoví Leningrad Cowboys a v 70. letech 20. století velmi úspě?ní Hurriganes.

Tradice

Stará finská kultura vychází z p?vodního finského pohanství. Váno?ní dárky dětem nosí Joulupukki, místní varianta Santy Clause.^[101] Roku 2020 za?adilo Finsko jako sou?ást svého kulturního dědictví UNESCO po?íta?ovou subkulturu demoscén.^[102]

Kuchyně

Finská kuchyně vyniká st?ídmostí a jednoduchostí. Hodně se konzumují ryby a mlé?né vyrobky. Za místní specialitu je pova?ováno nap?íklad sobí, medvědí nebo losí maso. Finové jsou největ?í konzumenti kávy na světě (na hlavu).^[103]

Věda a ?kolství

Programátor Linus Torvalds je tv?rcem jádra svobodného opera?ního systému Linux.^[104] Artturi Ilmari Virtanen získal Nobelovu cenu za chemii, Ragnar Granit za fyziologii.^[105]^[106] Vyznamnym astronomem, optikem a také esperantistou byl Yrj? V?is?l?, astronomii se věnovala té? Liisi Otermaová, v Rusku se prosadil astronom Andrej Ivanovi? Lexell. Chemik Johan Gadolin objevil yttrium.^[107] Matematik Lars Ahlfors získal jako první v historii presti?ní Fieldsovu medaili,^[108] vyznamnym matematikem byl i jeho u?itel Rolf Nevanlinna. Botanik a mineralog Adolf Erik Nordenskj?ld v letech 1878–1879 na?el Severovychodní cestu a jako první obeplul Euroasii.^[109]

Nejslavněj?ím finskym filozofem je Georg Henrik von Wright, p?edstavitel analytické filozofie.^[110] Jeho ?ákem byl Jaakko Hintikka. Filozof Johan Vilhelm Snellman proslul p?edev?ím svym politickym aktivismem, je klí?ovou postavou národního obrození a den jeho narození je dnes ve Finsku státním svátkem.^[111]^[112] Ve vědecké folkloristice vynikl Antti Aarne, zejména díky své typologii pohádek. Vyznamnym orientalistou 18. století byl Peter Forssk?l, ?ák Carla Linného. Jazykovědec Matthias Alexander Castrén je pova?ován za zakladatele jazykovědnych disciplín zabyvajících se uralskymi jazyky. Bengt Holmstr?m získal Nobelovu cenu za ekonomii.^[113] Sociolog a antropolog Edvard Westermarck je známy popsáním tzv. Westermarckova efektu, ktery spo?ívá v tom, ?e pro dospělého mu?e je nep?ita?livá ?ena, se kterou pro?il útlé dětství.^[114]

Finsko od 90. let masivně investovalo do ?kolství a vzdělávání. Světové ekonomické fórum vyhodnotilo finsky vysoko?kolsky systém jako nejlep?í na světě. Do základní ?koly chodí děti od 7 let. Povinná ?kolní docházka trvá a? do 16 let. Vysoko?kolské vzdělání má 33 % Fin?. Drtivá vět?ina ?kol je ve?ejnych ?i p?ímo státních. Studium je na v?ech úrovních zdarma, mnohde dostávají studenti zdarma i obědy, sva?iny a v?echny ?kolní pom?cky. Vysoko?koláci ?erpají navíc z pestré ?kály stipendií, které jim povět?inou pokryvají ?ivotní náklady během studia.

V ?anghajském ?eb?í?ku, ktery tradi?ně hierarchizuje nejlep?í vysoké ?koly na světě, má Finsko (k roku 2021) jednu univerzitu v první stovce – je jí Helsinská univerzita, která je vyhodnocena jako 82. nejlep?í na světě.^[115] Jde o největ?í a nejstar?í univerzitu ve Finsku, zalo?ena byla roku 1640, ov?em je?tě jako Královská akademie v Turku, co? byla jediná vysoká ?kola zalo?ená ve Finsku za ?védské nadvlády. Do Helsinek byla p?estěhována roku 1828, po velkém po?áru. P?ejmenována byla po zisku finské nezávislosti roku 1917. V Turku dnes existuje nová univerzita, zalo?ená v roce 1920 – Univerzita v Turku. Je druhá největ?í v zemi.

Sport

Finové jsou nejúspě?něj?ím národem na olympijskych hrách v p?epo?tu medailí na obyvatele. Mimo?ádnych vysledk? dosahovali zejména p?ed druhou světovou válkou. Nap?íklad na olympiádě v Pa?í?i roku 1924 získali druhy největ?í po?et medailí ze v?ech národ?, a to p?esto, ?e Finsko mělo tehdy pouze 3,2 milionu obyvatel. Devět zlatych olympijskych medailí vybojoval za svou kariéru fenomenální mezivále?ny bě?ec Paavo Nurmi.^[116] ?ty?i zlaté získali jeho kolegové, bě?ci Lasse Virén, Ville Ritola a Hannes Kolehmainen. T?i má vesla? Pertti Karppinen. Jakousi národní disciplínou je hod o?těpem – Finové v něm získali ji? osm zlatych olympijskych medailí. Na olympiádách v Antverpách 1920 a v Los Angeles 1932 obsadili Finové v o?těpu v?echny medailové p?í?ky. Fin?m ov?em sedí i zimní sporty, tak?e za?ali dosahovat vybornych vysledk? i na olympiádách zimních – ?ty?i zlaté získal skokan na ly?ích Matti Nyk?nen^[117]^[118]^[119], pět rychlobrusla? Clas Thunberg. Finové jedny olympijské hry i uspo?ádali – letní hry roku 1952 v Helsinkách.^[120]

?ada Fin? se proslavila v motorovém sportu. Mistry světa v rallye závodech se stali Markku Alén, Ari Vatanen, Hannu Mikkola, Timo Salonen, Juha Kankkunen, Tommi M?kinen a Marcus Gr?nholm. Ve formuli 1 se prosadili Keke Rosberg, Mika H?kkinen ?i Kimi R?ikk?nen. Mistrem světa v závodech silni?ních motocykl? se stal Jarno Saarinen. Juha Salminen vybojoval 13 titul? mistra světa v závodech enduro.

Nejpopulárněj?ím sportem ve Finsku je lední hokej a finská hokejová reprezentace ?ty?ikrát vyhrála mistrovství světa, v letech 1995, 2011, 2019, 2022 a jednou olympijské hry v roce 2022.^[121] Nejslavněj?ími finskymi hokejisty jsou Teemu Sel?nne, Jari Kurri, Saku Koivu a Esa Tikkanen, z gólman? Miikka Kiprusoff, Tuukka Rask ?i Pekka Rinne (v?ichni t?i jsou dr?iteli Vezina Trophy v NHL). Podobně jako jiné severské tymy Finové dominují ve florbalu, mu?i mají na kontě ?ty?i tituly mistr? světa (2008, 2010, 2016, 2018), ?eny dva (1999, 2001). Tradi?ním finskym sportem je pes?pallo, hra podobná baseballu. Největ?í hrá?skou základnu má dnes ov?em ji? fotbal, by? finská reprezentace zatím nedosáhla vyrazněj?ího úspěchu. Nejslavněj?ími finskymi fotbalisty jsou Jari Litmanen a Sami Hyypi?.

V posledních letech takté? strmě nar?stá na popularitě discgolf, ve kterém pat?í Finsko ke světové ?pi?ce.

K ?ivotu ka?dého Fina neodmyslitelně pat?í sauna, nále?í ke standardnímu vybavení finské domácnosti.

Svátky

V?echny oficiální svátky ve Finsku jsou ustanoveny zákonem. Svátky se dělí na k?es?anské a sekulární (světské). Mezi nejd?le?itěj?í k?es?anské svátky pat?í Vánoce, T?í král?, Velikonoce, Nanebevstoupení Páně, Svatodu?ní neděle a slavnost V?ech svatych. Sekulárními svátky jsou pak Novy rok, 1. máj (finsky Vappu) a letní slunovrat.

Mezi oficiální svátky se ?adí navíc v?echny neděle. Kdy? se pracovní tyden ve Finsku zkrátil na 40 hodin, ze sobot se prakticky staly také svátky, i kdy? ne oficiální. Velikono?ní neděle a slavnost V?ech svatych jsou neděle, kterym p?edchází zvlá?tní druh sobot.

Do roku 2009 musely mít obchody ze zákona v neděli zav?eno. Vyjimkou byly letní měsíce (od května do srpna) a p?edváno?ní sezóna (listopad a prosinec). Po roce 2009 zákon reguluje otevírací dobu obchod? s více ne? 400 m². Tyto obchody mohou mít v sobotu otev?eno od 7,00 do 18,00 a v neděli od 12,00 do 18,00. V ostatní dny jsou otev?eny mezi 7,00 a 21,00. Vyjimkou jsou oficiální svátky, kdy jsou tyto obchody zav?ené.^[122] Obchody s méně ne? 400 m² plochy mohou mít v neděli otev?eno po cely rok kromě oficiálních svátk? a některych nedělí, jako jsou t?eba Den matek (druhá neděle v květnu) nebo Den otc? (druhá neděle v listopadu). Zákon jejich otevírací dobu ale nijak nereguluje.

Dal?í poznámky

Datovy formát: DD.MM.YYYY (nepou?ívají se nuly na za?átku)
Napětí: 220–240 V, 50 Hz; Zásuvky: typ Schuko, (ozna?ení F), stejné jako v Německu a vět?ině Evropy (?eské spot?ebi?e s francouzskym typem vidlice E/F – EuroSchuko lze pou?ívat normálně)
PS?: 5 ?íslic
Mobilní sítě a technologie: GSM 900, GSM 1800; GSM/GPRS/EDGE/UMTS/LTE
Měrná soustava: SI (metrická)

Postavení v mezinárodních ?eb?í?cích

IMD International, ?eb?í?ek konkurenceschopnosti v roce 2024: 15. ze 67 ekonomik (zemí a region?)
OECD, ?eb?í?ek p?ipravenosti student? v roce 2003: 1. ze 41 zemí
Reporté?i bez hranic, ?eb?í?ek svobody tisku (rok 2024): 5. ze 180 zemí
Save the Children, Stav matek ve světě v roce 2004: 2. z 119 zemí (spolu s Dánskem)
Transparency International, Index korupce v roce 2004: 1. ze 146 zemí
UNDP: Zpráva o lidském vyvoji 2004, 13. ze 177 zemí
Světové ekonomické fórum, Zpráva o konkurenceschopnosti ve světě 2004–2005, 1. ze 104 zemí
IIHF, ?eb?í?ek IIHF v roce 2024, 3. z 58 zemí
FIFA, ?eb?í?ek FIFA v roce 2023, 62. z 207 zemí
Hruby domácí produkt, Seznam stát? světa podle HDP, 43. ze 194 zemí
Institute for Economics and Peace, Index míru v roce 2023, 13. ze 161 zemí
World Happiness Report, ?eb?í?ek nej??astněj?ích národ? na světě 2024, 1. ze 143 zemí

Odkazy

Poznámky

↑ V?etně Finskych ?véd?, finskych Rom? ze skupiny Kale, Tatar? a Sám?.
↑ finsky Suomi,?védsky Finland
↑ finsky Suomen tasavalta, ?védsky Republiken Finland
↑ ?Finská republika“, finsky Suomen tasavalta, ?védsky Republiken Finland a v severní sám?tině Suoma dásseváldi je dlouhy protokolární název, ktery v?ak není definován zákonem. Legislativa uznává pouze krátky název.
↑ Informace o po?tu obyvatel a rozloze největ?ích měst zahrnuje obyvatelstvo a území celé obce (kunta/kommun), nejen zastavěné oblasti.
↑ Provincie Vychodní Uusimaa (It?-Uusimaa) byla spojena s provincí Uusimaa dne 1. ledna 2011.^[72]

Reference

V tomto ?lánku byl pou?it p?eklad textu z ?lánku Finland na anglické Wikipedii.

↑ Mezinárodní měnovy fond. Download World Economic Outlook database: October 2024 [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ LI, Leslie. A Land of a Thousand Lakes [online]. 16 April 1989 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 2 January 2010.
↑ MANSEL, Lydia. 15 Best Places to Visit in Finland, From the Sauna Capital of the World to Santa Claus Village [online]. 15 November 2023 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 2 January 2024.
↑ CIA.gov. Finland [online]. Central Intelligence Agency, 8 August 2023 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 20 December 2022.
↑ Finland Population 2024 (Live) [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Population growth biggest in nearly 70 years [online]. Statistics Finland, 26 April 2024 [cit. 2025-08-14]. (Population structure). Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 28 April 2024.
↑ Spr?k i Finland [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 4 January 2023. (?védsky)
↑ HAGGREN, Georg; HALINEN, Petri; LAVENTO, Mika; RANINEN, Sami; WESSMAN, Anna. Muinaisuutemme j?ljet. Helsinki: Gaudeamus, 2015. ISBN 978-952-495-363-4. S. 23.
↑ HAGGREN, Georg; HALINEN, Petri; LAVENTO, Mika; RANINEN, Sami; WESSMAN, Anna. Muinaisuutemme j?ljet. Helsinki: Gaudeamus, 2015. ISBN 978-952-495-363-4. S. 339.
↑ Parliament of Finland. History of the Finnish Parliament [online]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 6 December 2015.
↑ Finland [online]. International Monetary Fund [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 14 October 2017.
↑ Finland: World Audit Democracy Profile [online]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 30 October 2013.
↑ Tertiary education graduation rates—Education: Key Tables from OECD [online]. Organisation for Economic Co-operation and Development, 14 June 2010 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 30 April 2011. doi:10.1787/20755120-table1.
↑ Her er verdens mest konkurransedyktige land—Makro og politikk [online]. E24.no, 9 September 2010 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 14 October 2010.
↑ The 2009 Legatum Prosperity Index [online]. Prosperity.com [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 29 October 2009.
↑ National Archives Service, Finland (in English) [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Slovník spisovného jazyka ?eského I. A–M. Redakce Bohumil Havránek. 1. vyd. Praha: Nakladatelství ?eskoslovenské akademie věd 4 svazky (1311 s.).
↑ kotikielenseura.fi, SUOMI (TTAVIA ETYMOLOGIOITA).
↑ Annesl Regni Francorum [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ HEIKKIL?, Mikko K. Keskiajan suomen kielen dokumentoitu sanasto ensiesiintymisvuosineen. [s.l.]: Mediapinta, 2017. ISBN 978-952-236-859-1. S. 44.
↑ SALO, Unto. Suomen museo 2003. The Origins of Finland and H?me. Helsinki: Suomen muinaismuistoyhdistys, 2004. ISBN 978-951-9057-55-2. S. 55.
↑ LINDBERG, Johan. Finlands historia: 1700-talet [online]. 26 May 2016 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (Swedish)
↑ ^a ^b ^c ^d JUTIKKALA, Eino; PIRINEN, Kauko. Suomen historia, Dějiny Finska. P?eklad Lenka Fárová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. ISBN 80-7106-406-8. S. 7–12.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Archivovaná kopie [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 27-10-2007.
↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-14.
↑ WHITAKER, Ian. Tacitus' "Fenni" and Ptolemy's "Phinnoi". The Classical Journal. 1980, ro?. 75, ?ís. 3, s. 215–224. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 0009-8353.
↑ HEIKKIL?, Tuomas Mikael. Christianization of Finland. P?íprava vydání Jens Peter Schj?dt, John Lindow, Anders Andrén. Svazek 4. Turnhout: Brepols Dostupné online. ISBN 978-2-503-57489-9. S. 1729–1744. DOI: 10.1484/M.PCRN-EB.5.116995.
↑ Dominicans in Finland. Studium Catholicum [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 2025-08-14. (anglicky)
↑ JAMES, Thoedore. Turku, Where Finland's History Was Wrought. The New York Times. 2025-08-14. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
↑ NEUMANN, J.; LINDGRéN, S. Great Historical Events That Were Significantly Affected by the Weather: 4, The Great Famines in Finland and Estonia, 1695–97. Bulletin of the American Meteorological Society. 1979, s. st. 775–787. Dostupné online. ISSN 1520-0477.
↑ Pioneers in Karelia – Pekka Halonen [online]. Dostupné online.
↑ MEAD, W. R. Kalevala and the Rise of Finnish Nationality. Folklore. 1962, ro?. 73, ?ís. 4, s. 217–229. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 0015-587X.
↑ THADEN, Edward C. Russification in the Baltic Provinces and Finland, 1855-1914. [s.l.]: Princeton University Press 497 s. Dostupné online. ISBN 978-0-691-61529-5. (anglicky) Google-Books-ID: 15jYoAEACAAJ.
↑ KURUNM?KI, Jussi; LIIKANEN, Ilkka. The Formation of the Finnish Polity within the Russian Empire: Language, Representation, and the Construction of Popular Political Platforms, 1863-1906. Harvard Ukrainian Studies. 2017, ro?. 35, ?ís. 1/4, s. 399–416. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 0363-5570.
↑ Ve Finsku se p?ed 100 lety rozhodovalo o nezávislosti na Rusku. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Finové velkolepě slaví sto let samostatnosti. O svobodu museli bojovat opakovaně, mnohé rány stále bolí. ?T24 [online]. ?eská televize [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Civil War still divides Finland after 100 years, poll suggests. Yle.fi [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ SMITH, C. Jay. Russia and the Origins of the Finnish Civil War of 1918. American Slavic and East European Review. 1955, ro?. 14, ?ís. 4, s. 481–502. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 1049-7544. doi:10.2307/3001208.
↑ TEPORA, Tuomas; ROSELIUS, Aapo. The Finnish Civil War 1918: History, Memory, Legacy. [s.l.]: Brill 454 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-24366-8. (anglicky) Google-Books-ID: FmeDoAEACAAJ.
↑ KRUPKA, Jaroslav. Zimní válka. Fin?m proti sovětskym tank?m pomohly ly?e a zabiják Bílá smrt. Deník.cz. VLTAVA LABE MEDIA, 2025-08-14. Dostupné online [cit. 2025-08-14].
↑ PIGULA, Topi. P?ed 83 lety Sovětsky svaz rozpoutal zimní válku. 500 000 voják? narazilo na ne?ekaně tuhy odpor. Prima Zoom [online]. TV Prima [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ MIKO, Martin. Zimní válka: Jak Finsko ztrapnilo Stalina, a? se tomu V?dce divil. G.cz. 2025-08-14. Dostupné online [cit. 2025-08-14].
↑ POLVINEN, Tuomo. Between East and West: Finland in International Politics, 1944-1947. [s.l.]: U of Minnesota Press 377 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4529-0803-8. (anglicky) Google-Books-ID: tQQlb1d1nO4C.
↑ OKSANEN, Sofi. Aby se zítra ráno Evropa neprobudila ve Finsku. Tom sovětském. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Finland - The Cold War and the Treaty of 1948. countrystudies.us [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ SARIOLA, Sakari. Finland and Finlandization. History Today [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ ARTER, David. Kekkonen and the 'Dark Age' of Finlandised Politics?. Irish Studies in International Affairs. 1998, ro?. 9, s. 39–49. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 0332-1460.
↑ ?védsko a Finsko oficiálně podaly ?ádost o vstup do NATO. ?T24 [online]. ?eská televize [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ EHL, Martin. Konec finlandizace. Finové vstupem do NATO zavr?ují svoji cestu na Západ. Hospodá?ské noviny (HN.cz) [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ HIMMER, Ond?ej. Finsko vstoupilo do NATO. ,Putin se mylil, kdy? si myslel, ?e NATO a Evropu rozdělí,‘ prohlásil Biden. iROZHLAS [online]. ?esky rozhlas, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ ZADRA?ILOVá, Jitka. Finsko se stalo 31. ?lenem NATO. Novinky.cz [online]. Borgis, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Statistics Finland, Environment and Natural Resources [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Trends in sea level variability [online]. 24 August 2004 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 27 February 2007.
↑ "Finland." Encyclop?dia Britannica. Encyclop?dia Britannica Ultimate Reference Suite. Chicago: Encyclop?dia Britannica, 2011.
↑ Euroopan mets?isin maa [online]. 2013 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)
↑ Saimaa Ringed Seal [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Nutritional and genetic adaptation of galliform birds: implications for hand-rearing and restocking [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ BirdLife Finland [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ ^a ^b SOS: Save our seals [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 10 September 2015.
↑ The Ministry of the Environment > Nature reserves and other. www.ym.fi [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-14. (anglicky)
↑ Finland's environmental administration - environment.fi. www.ymparisto.fi [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d Finland's climate [online]. Finnish Meteorological Institute [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-14.
↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-14.
↑ The climate in Finland (finnish) [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ ^a ^b HAVAS, Paavo. Pohjoiset alueet / yleiskuvaus [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (Finnish)
↑ Finland's Northern Conditions: Challenges and Opportunities for Agriculture [online]. Ministry of Agriculture and Forestry, Finland [cit. 2025-08-14]. S. 1–4. Dostupné v archivu po?ízeném dne 7 April 2012.
↑ ^a ^b Kuntanumerot ja kuntapohjaiset aluejaot [online]. www.kuntaliitto.fi [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)
↑ Seutukunnat 2021 [online]. Finsky statisticky ú?ad [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)
↑ M?NNIST?, Mika. Junnila vaatii asevelvollisuutta my?s ahvenanmaalaisille: "Nykyisess? geopoliittisessa tilanteessa ei ole en?? perusteita ahvenanmaalaisten erivapaudelle". Suomen Uutiset [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)
↑ Saamelaisk?r?jien vuoden 2023 vaalit on m??r?tty uusittavaksi. Yle Uutiset [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)
↑ SUOMEN PINTA-ALA KUNNITTAIN 1.1.2021 / FINLANDS AREAL KOMMUNVIS 1. 1. 2021 [online]. finsky katastrální a kartograficky ú?ad (Maanmittauslaitos) [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)
↑ Valtioneuvosto p??tti Uudenmaan ja It?-Uudenmaan maakuntien yhdist?misest? [online]. Ministry of Finance [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)
↑ "Ve Finsku vyhrála volby opozice vedená podnikatelem, druzí jsou nacionalisté". Novinky. 20. dubna 2015.
↑ ^a ^b JONá?, Martin. ?Rus?m jsme nevolali.“ Finové vědí, pro? mají sebevědomí. Seznam Zprávy [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Finsko. Aktuálně.cz. 2025-08-14. Dostupné online [cit. 2025-08-14].
↑ ^a ^b V?est? - Tilastokeskus
↑ RUUSKANEN, Suomen virallinen tilasto (SVT): Aikuiskoulutukseen osallistuminen [verkkojulkaisu]. ISSN=2489-6918. Kielitaito 2017, 2. Englantia osataan parhaiten. Timo [online]. Helsinki: Tilastokeskus / Statistics Finland, 2017 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Zákon ?. 1054/1993, Kirkkolaki. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Zákon ?. 985/2006, Laki ortodoksisesta kirkosta. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Zákon ?. 453/2003, Uskonnonvapauslaki. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ TILASTOKESKUS, Biggest nationality groups 2018. Population structure. FINLAND IN FIGURES 2018. Finland in Figures [online]. Statistics Finland, 2019 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 2025-08-14.
↑ STANOVSKY, Michael. Severské listy – Jan ?ermák: Kalevala Eliase L?nnrota a Josefa Hole?ka v moderní kritické perspektivě. severskelisty.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ ENFIELD, Lizzie. Seven Brothers: The book that shaped a Nordic identity. www.bbc.com [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ STANOVSKY, Michael. Severské listy – Johan Ludvig Runeberg (1804-1877), finsky národní buditel. severskelisty.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Finland celebrates equality on Minna Canth Day. Yle.fi [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Mika Waltari | Skandinávsky d?m. www.skandinavskydum.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ The Nobel Prize in Literature 1939. NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ONDRá?KOVá, Tereza. Mumínci nejsou jen kní?ky pro děti. Janssonová do nich ukryla strach z války i homosexualitu. ?T24 [online]. ?eská televize, 9. 8. 2019 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ NOVAK, Eva. Nej?astěji malovala autoportréty, proto?e vlastní model je stále k dispozici. Vltava [online]. ?esky rozhlas, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ HIRVI-IJ?S, Maria. The Cult of Iconified Homosexuality [online]. Kunstkritikk, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ KAPLAN, Lubo?. Alvar Aalto. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Suomenlinna – finská pevnost na seznamu UNESCO | Finsko na Světadílech. finsko.svetadily.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Skalní chrám je turistickym lákadlem Helsinek. Temppeliaukion Kirkko by se líbil hobit?m. Radio?urnál [online]. ?esky rozhlas, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ ?MíDEK, Petr. Hala Finlandia. Archiweb.cz [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ STANOVSKY, Michael. Severské listy – Hvězda finské kinematografie. severskelisty.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Jen blázen by mě chtěl. Herecká legenda Greta Garbo se spole?nosti vyhybala. iDNES.cz [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Soutě?e krásy. Historicky první Miss Universe byla finská krasavice Armi Kuusela. Dvojka [online]. ?esky rozhlas, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ HRADILOVá, Lucie. Finsky hrdina Jean Sibelius. Casopisharmonie.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ LUCKY, Jakub. Finsky skladatel Jean Sibelius byl chodící legendou. Utrácel ale víc, ne? měl. Pro jeho klavír si p?i?li exekuto?i. Radio?urnál [online]. ?esky rozhlas, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Hard rock hallelujah: Finnish rockers Lordi win Eurovision Song Contest (Published 2006). The New York Times. 2025-08-14. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
↑ Jak Joulupukki k dárk?m p?i?el. Finská studia [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Finland recognises the Demoscene as part of its cultural heritage. European Heritage Tribune [online]. 2025-08-14. Dostupné online.
↑ Google Fusion Tables. fusiontables.google.com [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ KALáBOVá, Hana. Linux – finsky úspěch na poli vypo?etní techniky. Finská studia [online]. ústav germánskych studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ The Nobel Prize in Chemistry 1945. NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1967. NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Johan Gadolin – discoverer of yttrium & gadolinium elements. Worldofchemicals.com [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 2025-08-14. (anglicky)
↑ Lars Valerian Ahlfors: First Fields medalist. IMPA - Instituto de Matemática Pura e Aplicada [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ MARTíNEK, Ji?í. Nils Adolf Erik Nordenskj?ld - otev?ení námo?ní cesty v Severní Asii. HedvabnaStezka.cz [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ VILKKO, Risto. Georg Henrik von Wright (1916-2003). Journal for General Philosophy of Science / Zeitschrift für allgemeine Wissenschaftstheorie. 2005, ro?. 36, ?ís. 1, s. 1–14. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 0925-4560.
↑ J. V. Snellman – father of Finnish culture. Finland abroad [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ UTTI, Otto. J.V. Snellman: Where would Finland be without him?. Finland.fi [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Nobelovu cenu za ekonomii získali Oliver Hart a Bengt Holmstr?m. Deník.cz. 2025-08-14. Dostupné online [cit. 2025-08-14].
↑ SEDLá?EK, Mojmír. Pro? se sourozenci nep?itahují? Westermarck?v efekt podává kontroverzní vysvětlení. Prima Zoom [online]. TV Prima, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ ShanghaiRanking's Academic Ranking of World Universities. www.shanghairanking.com [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ HORNOVá, Karolína. Paavo Nurmi: tichy rekordman a nenápadny milioná?. iDNES.cz [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ MACEK, Tomá?. Anděl s du?í ?ábla. Jak závodil a divoce ?il Matti Nyk?nen, král skokan?. iDNES.cz [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Alkoholik, striptér, násilník, ale i nejlep?í skokan v?ech dob. Zem?el Matti Nyk?nen, bylo mu 55 let. Lidovky.cz [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ FELTOVá, Veronika. Matti Nyk?nen: ?ivot Létajícího Fina, ktery vyhrával i nality. Sport.cz [online]. Seznam.cz, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ Helsinki 1952 Olympic Games | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑ HEDBáVNY, Marek. Historické zlato! Finsko ve finále ZOH porazilo Rusko. Hokej.cz [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.
↑ FINLEX. Laki v?hitt?iskaupan sek? parturi- ja kampaamoliikkeen aukioloajoista [online]. Finlex.fi, 27.11.2009 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)

Literatura

HEJKALOVá, Markéta. Finsko. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-207-4.
JUTIKKALA, Eino; PIRINEN, Kauko. Dějiny Finska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-406-8.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Finsko na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Finsko ve Wikislovníku
Kategorie Finsko ve Wikizprávách
Oficiální stránky finské vlády (finsky)(?védsky)(anglicky)
CIA. Finland - The World Factbook [online]. Dostupné online. (anglicky)
Zastupitelsky ú?ad ?R v Helsinkách. Finsko [online]. Dostupné online.
Finland [online]. Encyclopaedia Britannica. Dostupné online. (anglicky)

Geografická lokalizace

?lenství v mezinárodních organizacích

[1] V?etně Finskych ?véd?, finskych Rom? ze skupiny Kale, Tatar? a Sám?.

[3] sky Suomi,?védsky Finland

[4] sky Suomen tasavalta, ?védsky Republiken Finland

[5] ?Finská republika“, finsky Suomen tasavalta, ?védsky Republiken Finland a v severní sám?tině Suoma dásseváldi je dlouhy protokolární název, ktery v?ak není definován zákonem. Legislativa uznává pouze krátky název.

[75] Informace o po?tu obyvatel a rozloze největ?ích měst zahrnuje obyvatelstvo a území celé obce (kunta/kommun), nejen zastavěné oblasti.

[78] Provincie Vychodní Uusimaa (It?-Uusimaa) byla spojena s provincí Uusimaa dne 1. ledna 2011.^[72]

[2] Mezinárodní měnovy fond. Download World Economic Outlook database: October 2024 [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[thousand-6] LI, Leslie. A Land of a Thousand Lakes [online]. 16 April 1989 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 2 January 2010.

[travel+leisure-7] MANSEL, Lydia. 15 Best Places to Visit in Finland, From the Sauna Capital of the World to Santa Claus Village [online]. 15 November 2023 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 2 January 2024.

[auto2-8] CIA.gov. Finland [online]. Central Intelligence Agency, 8 August 2023 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 20 December 2022.

[9] Finland Population 2024 (Live) [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[statistics-finland-population-2023-final-10] Population growth biggest in nearly 70 years [online]. Statistics Finland, 26 April 2024 [cit. 2025-08-14]. (Population structure). Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 28 April 2024.

[11] Spr?k i Finland [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 4 January 2023. (?védsky)

[12] HAGGREN, Georg; HALINEN, Petri; LAVENTO, Mika; RANINEN, Sami; WESSMAN, Anna. Muinaisuutemme j?ljet. Helsinki: Gaudeamus, 2015. ISBN 978-952-495-363-4. S. 23.

[13] HAGGREN, Georg; HALINEN, Petri; LAVENTO, Mika; RANINEN, Sami; WESSMAN, Anna. Muinaisuutemme j?ljet. Helsinki: Gaudeamus, 2015. ISBN 978-952-495-363-4. S. 339.

[eduskunta2-14] Parliament of Finland. History of the Finnish Parliament [online]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 6 December 2015.

[imf22-15] Finland [online]. International Monetary Fund [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 14 October 2017.

[World_Audit2-16] Finland: World Audit Democracy Profile [online]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 30 October 2013.

[17] Tertiary education graduation rates—Education: Key Tables from OECD [online]. Organisation for Economic Co-operation and Development, 14 June 2010 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 30 April 2011. doi:10.1787/20755120-table1.

[18] Her er verdens mest konkurransedyktige land—Makro og politikk [online]. E24.no, 9 September 2010 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 14 October 2010.

[19] The 2009 Legatum Prosperity Index [online]. Prosperity.com [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 29 October 2009.

[20] National Archives Service, Finland (in English) [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[21] Slovník spisovného jazyka ?eského I. A–M. Redakce Bohumil Havránek. 1. vyd. Praha: Nakladatelství ?eskoslovenské akademie věd 4 svazky (1311 s.).

[22] tikielenseura.fi, SUOMI (TTAVIA ETYMOLOGIOITA).

[23] Annesl Regni Francorum [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[24] HEIKKIL?, Mikko K. Keskiajan suomen kielen dokumentoitu sanasto ensiesiintymisvuosineen. [s.l.]: Mediapinta, 2017. ISBN 978-952-236-859-1. S. 44.

[:0-25] SALO, Unto. Suomen museo 2003. The Origins of Finland and H?me. Helsinki: Suomen muinaismuistoyhdistys, 2004. ISBN 978-951-9057-55-2. S. 55.

[UppslagsFi-26] LINDBERG, Johan. Finlands historia: 1700-talet [online]. 26 May 2016 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (Swedish)

[jutikkala1-27] JUTIKKALA, Eino; PIRINEN, Kauko. Suomen historia, Dějiny Finska. P?eklad Lenka Fárová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. ISBN 80-7106-406-8. S. 7–12.

[vf1-28] Archivovaná kopie [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 27-10-2007.

[vf2-29] Archivovaná kopie [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-14.

[30] WHITAKER, Ian. Tacitus' "Fenni" and Ptolemy's "Phinnoi". The Classical Journal. 1980, ro?. 75, ?ís. 3, s. 215–224. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 0009-8353.

[31] HEIKKIL?, Tuomas Mikael. Christianization of Finland. P?íprava vydání Jens Peter Schj?dt, John Lindow, Anders Andrén. Svazek 4. Turnhout: Brepols Dostupné online. ISBN 978-2-503-57489-9. S. 1729–1744. DOI: 10.1484/M.PCRN-EB.5.116995.

[32] Dominicans in Finland. Studium Catholicum [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 2025-08-14. (anglicky)

[33] JAMES, Thoedore. Turku, Where Finland's History Was Wrought. The New York Times. 2025-08-14. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 0362-4331. (anglicky)

[34] NEUMANN, J.; LINDGRéN, S. Great Historical Events That Were Significantly Affected by the Weather: 4, The Great Famines in Finland and Estonia, 1695–97. Bulletin of the American Meteorological Society. 1979, s. st. 775–787. Dostupné online. ISSN 1520-0477.

[35] Pioneers in Karelia – Pekka Halonen [online]. Dostupné online.

[36] MEAD, W. R. Kalevala and the Rise of Finnish Nationality. Folklore. 1962, ro?. 73, ?ís. 4, s. 217–229. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 0015-587X.

[37] THADEN, Edward C. Russification in the Baltic Provinces and Finland, 1855-1914. [s.l.]: Princeton University Press 497 s. Dostupné online. ISBN 978-0-691-61529-5. (anglicky) Google-Books-ID: 15jYoAEACAAJ.

[38] KURUNM?KI, Jussi; LIIKANEN, Ilkka. The Formation of the Finnish Polity within the Russian Empire: Language, Representation, and the Construction of Popular Political Platforms, 1863-1906. Harvard Ukrainian Studies. 2017, ro?. 35, ?ís. 1/4, s. 399–416. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 0363-5570.

[39] Ve Finsku se p?ed 100 lety rozhodovalo o nezávislosti na Rusku. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[40] Finové velkolepě slaví sto let samostatnosti. O svobodu museli bojovat opakovaně, mnohé rány stále bolí. ?T24 [online]. ?eská televize [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[41] Civil War still divides Finland after 100 years, poll suggests. Yle.fi [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)

[42] SMITH, C. Jay. Russia and the Origins of the Finnish Civil War of 1918. American Slavic and East European Review. 1955, ro?. 14, ?ís. 4, s. 481–502. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 1049-7544. doi:10.2307/3001208.

[43] TEPORA, Tuomas; ROSELIUS, Aapo. The Finnish Civil War 1918: History, Memory, Legacy. [s.l.]: Brill 454 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-24366-8. (anglicky) Google-Books-ID: FmeDoAEACAAJ.

[44] KRUPKA, Jaroslav. Zimní válka. Fin?m proti sovětskym tank?m pomohly ly?e a zabiják Bílá smrt. Deník.cz. VLTAVA LABE MEDIA, 2025-08-14. Dostupné online [cit. 2025-08-14].

[45] PIGULA, Topi. P?ed 83 lety Sovětsky svaz rozpoutal zimní válku. 500 000 voják? narazilo na ne?ekaně tuhy odpor. Prima Zoom [online]. TV Prima [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[46] MIKO, Martin. Zimní válka: Jak Finsko ztrapnilo Stalina, a? se tomu V?dce divil. G.cz. 2025-08-14. Dostupné online [cit. 2025-08-14].

[47] POLVINEN, Tuomo. Between East and West: Finland in International Politics, 1944-1947. [s.l.]: U of Minnesota Press 377 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4529-0803-8. (anglicky) Google-Books-ID: tQQlb1d1nO4C.

[48] OKSANEN, Sofi. Aby se zítra ráno Evropa neprobudila ve Finsku. Tom sovětském. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[49] Finland - The Cold War and the Treaty of 1948. countrystudies.us [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[50] SARIOLA, Sakari. Finland and Finlandization. History Today [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[51] ARTER, David. Kekkonen and the 'Dark Age' of Finlandised Politics?. Irish Studies in International Affairs. 1998, ro?. 9, s. 39–49. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 0332-1460.

[52] ?védsko a Finsko oficiálně podaly ?ádost o vstup do NATO. ?T24 [online]. ?eská televize [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[53] EHL, Martin. Konec finlandizace. Finové vstupem do NATO zavr?ují svoji cestu na Západ. Hospodá?ské noviny (HN.cz) [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[54] HIMMER, Ond?ej. Finsko vstoupilo do NATO. ,Putin se mylil, kdy? si myslel, ?e NATO a Evropu rozdělí,‘ prohlásil Biden. iROZHLAS [online]. ?esky rozhlas, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[55] ZADRA?ILOVá, Jitka. Finsko se stalo 31. ?lenem NATO. Novinky.cz [online]. Borgis, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[56] Statistics Finland, Environment and Natural Resources [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)

[57] Trends in sea level variability [online]. 24 August 2004 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 27 February 2007.

[EB-58] "Finland." Encyclop?dia Britannica. Encyclop?dia Britannica Ultimate Reference Suite. Chicago: Encyclop?dia Britannica, 2011.

[59] Euroopan mets?isin maa [online]. 2013 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)

[60] Saimaa Ringed Seal [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[61] Nutritional and genetic adaptation of galliform birds: implications for hand-rearing and restocking [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[62] BirdLife Finland [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[#1-63] SOS: Save our seals [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 10 September 2015.

[64] The Ministry of the Environment > Nature reserves and other. www.ym.fi [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-14. (anglicky)

[65] Finland's environmental administration - environment.fi. www.ymparisto.fi [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)

[Finland's_climate-66] Finland's climate [online]. Finnish Meteorological Institute [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-14.

[fmi1-67] Archivovaná kopie [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném dne 2025-08-14.

[68] The climate in Finland (finnish) [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[Havas-69] HAVAS, Paavo. Pohjoiset alueet / yleiskuvaus [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (Finnish)

[70] Finland's Northern Conditions: Challenges and Opportunities for Agriculture [online]. Ministry of Agriculture and Forestry, Finland [cit. 2025-08-14]. S. 1–4. Dostupné v archivu po?ízeném dne 7 April 2012.

[Suomen_Kuntaliitto-71] Kuntanumerot ja kuntapohjaiset aluejaot [online]. www.kuntaliitto.fi [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)

[72] Seutukunnat 2021 [online]. Finsky statisticky ú?ad [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)

[73] M?NNIST?, Mika. Junnila vaatii asevelvollisuutta my?s ahvenanmaalaisille: "Nykyisess? geopoliittisessa tilanteessa ei ole en?? perusteita ahvenanmaalaisten erivapaudelle". Suomen Uutiset [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)

[74] Saamelaisk?r?jien vuoden 2023 vaalit on m??r?tty uusittavaksi. Yle Uutiset [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)

[76] SUOMEN PINTA-ALA KUNNITTAIN 1.1.2021 / FINLANDS AREAL KOMMUNVIS 1. 1. 2021 [online]. finsky katastrální a kartograficky ú?ad (Maanmittauslaitos) [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)

[77] Valtioneuvosto p??tti Uudenmaan ja It?-Uudenmaan maakuntien yhdist?misest? [online]. Ministry of Finance [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)

[79] "Ve Finsku vyhrála volby opozice vedená podnikatelem, druzí jsou nacionalisté". Novinky. 20. dubna 2015.

[:1-80] JONá?, Martin. ?Rus?m jsme nevolali.“ Finové vědí, pro? mají sebevědomí. Seznam Zprávy [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[81] Finsko. Aktuálně.cz. 2025-08-14. Dostupné online [cit. 2025-08-14].

[suoluk_vaesto-82] V?est? - Tilastokeskus

[83] RUUSKANEN, Suomen virallinen tilasto (SVT): Aikuiskoulutukseen osallistuminen [verkkojulkaisu]. ISSN=2489-6918. Kielitaito 2017, 2. Englantia osataan parhaiten. Timo [online]. Helsinki: Tilastokeskus / Statistics Finland, 2017 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[Kirkkolaki-84] Zákon ?. 1054/1993, Kirkkolaki. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[Laki_ortodoksisesta_kirkosta-85] Zákon ?. 985/2006, Laki ortodoksisesta kirkosta. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[Uskonnonvapauslaki-86] Zákon ?. 453/2003, Uskonnonvapauslaki. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[87] TILASTOKESKUS, Biggest nationality groups 2018. Population structure. FINLAND IN FIGURES 2018. Finland in Figures [online]. Statistics Finland, 2019 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 2025-08-14.

[88] STANOVSKY, Michael. Severské listy – Jan ?ermák: Kalevala Eliase L?nnrota a Josefa Hole?ka v moderní kritické perspektivě. severskelisty.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[89] ENFIELD, Lizzie. Seven Brothers: The book that shaped a Nordic identity. www.bbc.com [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)

[90] STANOVSKY, Michael. Severské listy – Johan Ludvig Runeberg (1804-1877), finsky národní buditel. severskelisty.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[91] Finland celebrates equality on Minna Canth Day. Yle.fi [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)

[92] Mika Waltari | Skandinávsky d?m. www.skandinavskydum.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[93] The Nobel Prize in Literature 1939. NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)

[94] ONDRá?KOVá, Tereza. Mumínci nejsou jen kní?ky pro děti. Janssonová do nich ukryla strach z války i homosexualitu. ?T24 [online]. ?eská televize, 9. 8. 2019 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[95] NOVAK, Eva. Nej?astěji malovala autoportréty, proto?e vlastní model je stále k dispozici. Vltava [online]. ?esky rozhlas, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[96] HIRVI-IJ?S, Maria. The Cult of Iconified Homosexuality [online]. Kunstkritikk, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)

[97] KAPLAN, Lubo?. Alvar Aalto. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[98] Suomenlinna – finská pevnost na seznamu UNESCO | Finsko na Světadílech. finsko.svetadily.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[99] Skalní chrám je turistickym lákadlem Helsinek. Temppeliaukion Kirkko by se líbil hobit?m. Radio?urnál [online]. ?esky rozhlas, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[100] ?MíDEK, Petr. Hala Finlandia. Archiweb.cz [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[101] STANOVSKY, Michael. Severské listy – Hvězda finské kinematografie. severskelisty.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[102] Jen blázen by mě chtěl. Herecká legenda Greta Garbo se spole?nosti vyhybala. iDNES.cz [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[103] Soutě?e krásy. Historicky první Miss Universe byla finská krasavice Armi Kuusela. Dvojka [online]. ?esky rozhlas, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[104] HRADILOVá, Lucie. Finsky hrdina Jean Sibelius. Casopisharmonie.cz [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[105] LUCKY, Jakub. Finsky skladatel Jean Sibelius byl chodící legendou. Utrácel ale víc, ne? měl. Pro jeho klavír si p?i?li exekuto?i. Radio?urnál [online]. ?esky rozhlas, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[106] Hard rock hallelujah: Finnish rockers Lordi win Eurovision Song Contest (Published 2006). The New York Times. 2025-08-14. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 0362-4331. (anglicky)

[107] Jak Joulupukki k dárk?m p?i?el. Finská studia [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[108] Finland recognises the Demoscene as part of its cultural heritage. European Heritage Tribune [online]. 2025-08-14. Dostupné online.

[109] Google Fusion Tables. fusiontables.google.com [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[110] KALáBOVá, Hana. Linux – finsky úspěch na poli vypo?etní techniky. Finská studia [online]. ústav germánskych studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[111] The Nobel Prize in Chemistry 1945. NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)

[112] The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1967. NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)

[113] Johan Gadolin – discoverer of yttrium & gadolinium elements. Worldofchemicals.com [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 2025-08-14. (anglicky)

[114] Lars Valerian Ahlfors: First Fields medalist. IMPA - Instituto de Matemática Pura e Aplicada [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)

[115] MARTíNEK, Ji?í. Nils Adolf Erik Nordenskj?ld - otev?ení námo?ní cesty v Severní Asii. HedvabnaStezka.cz [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[116] VILKKO, Risto. Georg Henrik von Wright (1916-2003). Journal for General Philosophy of Science / Zeitschrift für allgemeine Wissenschaftstheorie. 2005, ro?. 36, ?ís. 1, s. 1–14. Dostupné online [cit. 2025-08-14]. ISSN 0925-4560.

[117] J. V. Snellman – father of Finnish culture. Finland abroad [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)

[118] UTTI, Otto. J.V. Snellman: Where would Finland be without him?. Finland.fi [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)

[119] Nobelovu cenu za ekonomii získali Oliver Hart a Bengt Holmstr?m. Deník.cz. 2025-08-14. Dostupné online [cit. 2025-08-14].

[120] SEDLá?EK, Mojmír. Pro? se sourozenci nep?itahují? Westermarck?v efekt podává kontroverzní vysvětlení. Prima Zoom [online]. TV Prima, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[121] ShanghaiRanking's Academic Ranking of World Universities. www.shanghairanking.com [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[122] HORNOVá, Karolína. Paavo Nurmi: tichy rekordman a nenápadny milioná?. iDNES.cz [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[123] MACEK, Tomá?. Anděl s du?í ?ábla. Jak závodil a divoce ?il Matti Nyk?nen, král skokan?. iDNES.cz [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[124] Alkoholik, striptér, násilník, ale i nejlep?í skokan v?ech dob. Zem?el Matti Nyk?nen, bylo mu 55 let. Lidovky.cz [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[125] FELTOVá, Veronika. Matti Nyk?nen: ?ivot Létajícího Fina, ktery vyhrával i nality. Sport.cz [online]. Seznam.cz, 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[126] Helsinki 1952 Olympic Games | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (anglicky)

[127] HEDBáVNY, Marek. Historické zlato! Finsko ve finále ZOH porazilo Rusko. Hokej.cz [online]. 2025-08-14 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online.

[128] FINLEX. Laki v?hitt?iskaupan sek? parturi- ja kampaamoliikkeen aukioloajoista [online]. Finlex.fi, 27.11.2009 [cit. 2025-08-14]. Dostupné online. (finsky)

[pozn. 1]

[1]

[pozn. 2]

[pozn. 3]

[pozn. 4]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

[27]

[28]

[29]

[30]

[31]

[32]

[33]

[34]

[35]

[36]

[37]

[38]

[39]

[40]

[41]

[42]

[43]

[44]

[45]

[46]

[47]

[48]

[49]

[50]

[51]

[52]

[53]

[54]

[55]

[56]

[57]

[58]

[59]

[60]

[61]

[62]

[63]

[64]

[65]

[66]

[67]

[68]

[69]

[70]

[pozn. 5]

[71]

[pozn. 6]

[73]

[74]

[75]

[76]

[77]

[78]

[79]

[80]

[81]

[82]

[83]

[84]

[85]

[86]

[87]

[88]

[89]

[90]

[91]

[92]

[93]

[94]

[95]

苯磺酸氨氯地平片什么时候吃最好	什么牌子的山地车好骑又不贵	八五年属什么生肖	咀嚼食用是什么意思	缺碘会有什么症状
为什么同房不怀孕原因	五险一金和社保有什么区别	蝙蝠怕什么	对虾是什么虾	双子女喜欢什么样的男生
什么牌子的保温杯好	蛋白过敏是什么症状	脸上出油多是什么原因	cfmoto是什么牌子	什么的夕阳
什么的地方	为什么喝咖啡会拉肚子	女人送男人打火机代表什么	严重失眠吃什么药	抗体阳性什么意思

马甲线长什么样hcv9jop7ns3r.cn	太监是什么意思hcv9jop8ns1r.cn	白带过氧化氢阳性是什么意思hcv8jop0ns2r.cn	卡地亚属于什么档次hcv8jop7ns0r.cn	前列腺肥大是什么症状hebeidezhi.com
肿瘤前期出现什么症状gangsutong.com	6月14日是什么星座wuhaiwuya.com	笋壳鱼是什么鱼hcv7jop9ns2r.cn	盐酸安罗替尼胶囊主要治疗什么wzqsfys.com	progress什么意思hcv8jop1ns5r.cn
缺铁性贫血吃什么药最好hcv8jop1ns6r.cn	dna由什么组成hcv9jop5ns5r.cn	儿童肠胃感冒吃什么药效果好hcv8jop7ns3r.cn	面试要准备什么东西hcv8jop0ns5r.cn	烧心是什么原因引起的hcv8jop4ns2r.cn
妇科衣原体感染是什么病clwhiglsz.com	vb6是什么药hcv9jop1ns2r.cn	皮试是什么意思hcv8jop2ns2r.cn	基础医学是什么ff14chat.com	柿子什么季节成熟hcv9jop3ns1r.cn